Tento blogísek i jeho autorka jsou k smíchu.

24. února 2015

El Habitante incierto / The Uninvited Guest - 75%

2/24/2015 Posted by Nikola Bornová ,
Je...je tam někdo?


Felix je samotářský architekt a zrovna prochází rozchodem, který nechápe. Umanutě ale dál zůstává ve svém obřím domě, který by byl příliš velký i pro desetičlenou rodinu. Krátce po vystěhování (bývalé?) přítelkyně u něj zazvoní zvláštní muž, který si nutně potřebuje zavolat. Felix ho váhavě pustí dovnitř a nechá mu chvíli soukromí na vyřízení telefonátu...aby ho pak v místnosti nemohl najít. Odešel podivný muž pryč? Nebo zůstal v domě a někde se schovává? Nebo se to duševně rozkolísanému Felixovi jen zdálo?

Španělský horror/throller z roku 2004 sleduje několik dní v životě člověka, který upadá do větší a větší paranoiy, který se psychicky rozpadá a my vše vidíme skrz jeho optiku, pokroucenou blízkým nervovým kolapsem. Nezvaný host má chvílemi atmosféru filmů Davida Lynche, zvláštní klouzavou kameru, která ani na chviličku neopustí hlavního hrdinu, netradiční tempo a velmi důležitou roli v něm hraje zvuk (koukejte se sluchátky nebo v klidu v noci!).

Na rozdíl od moderních amerických hororů film nesází na laciné lekačky, nejsou v něm latexová monstra ani počítačové efekty a na konci nepřijde žádný Morgan Freeman aby vám vysvětlil, co se to ve filmu vlastně dělo (aby si za to vysloužil další pihu). Velká část mrazivé atmosféry tu spočívá v tom, že stejně jak ohrdina úplně nechápete, co se děje a ve vyvolávání animálního strachu, že ve vašem domě, vašem bezpečném hradě, by mohl být nějaký skrytý vetřelec. Něco nebezpečného a nepochopitelného, ukrytého v místech, kam zrovna nevidíme. Něco, co číhá.

V druhé polovině se film trochu zvrhne a mrazivá atmosféra začne být tak dada, že je skoro úsměvná (podle mě záměrně) a po klasické "španělské hororové tečce" na konci si musíte sami hodně domyslet. Ale pokud je právě tohle to, co máte rádi, zkuste to. A nebo to nezkoušejte a jděte na 196. americkou variaci na "strašidelný" horor o duchovi v domě.

The Uninvited Guest na ČSFD



29. ledna 2015

Under the Skin - 85%

1/29/2015 Posted by Nikola Bornová ,
Nejpomalejší sci-fi posledních let. A nejzajímavější.

Sci-fi k mojí nemalé radosti zažívá něco, co by se skoro dalo popsat jako Třetí Hustokrutá Vlna (po zlatém věku ve 30-40 letech a nové vlně v 60-70 letech). Problém je, že v téhle třetí vlně se dělá sci-fi hlavně líbivá (na čemž není nic špatného) a hodně se zapomíná na to "science" v názvu i na její varovný nebo poučný charakter (což špatné je).

Díky bohu ale krom blockbusterové filmové a knižní produkce máme i indie scénu, která plodí věci jako právě Under the Skin.  Scénu, která se nebojí být originální a sdělovat složitější myšlenku složitějším způsobem.

Ve filmu sledujeme zvláštní, strašidelnou svůdnici (Scarlett Johansson), která v dodávce objíždí Skotsko a jako černá vdova láká nicnetušící muže do svého doupěte, kde je...nebudu prozrazovat víc. Právě možnost vlastní interpretace tohohle meditativního filmu je jednou z jeho nejsilnějších stránek.

Pod kůží je hodně, ale fakt extrémně pomalá sci-fi, takže pokud potřebujete střih nebo výbuch každou minutu, vyhněte se filmu obloukem. Hodně lidí tu zvláštní rozvláčnost prostě nezkouslo (viz hromady cen od kritiků ale zárověň 58% na ČSFD). Pokud jste méně ovlivnění MTV tvorbou a snesete děj, který se táhne jak med, jděte do toho. Na film koukejte nejlépe v noci, v klidu, ať si užijete mrazivou atmosféru příběhu, ve kterém se skoro nemluví a nervy mám místo toho drásá fenomenální soundtrack.

Zvláštní atmosféře pomáhá i to, že je použito naprosté minimum efektů a skoro žádné masky. A to i v situacích, kdy si říkáte, že takhle žádný člověk nemůže vypadat. Může.
Ve filmu navíc nejsou krom Scarlett prakticky žádní herci a většina lidí v něm jsou autentičtí obyvatelé Skotska. Některé konverzace prý byly dokonce natáčené skrytou kamerou a jsou naprosto autentické. Taky se připravte, že ve filmu uvidíte hodně ztopořených skotských penisů, penis Kryštofa Hádka a několikrát i kompletně nahou kůži Scarlett Johansson.



Shrnutí? Mě se film pod kůži rozhodně zažral a musím zatleskat Scarlett, protože velmi těžkou a skoro němou roli "odžila" výtečně.

Under the Skin na ČSFD

p.s.pokud přeci jen nechcete přemýšlet o tom, co se to ve filmu vlastně dělo a proč se hrdinka chovala tak zmateně, přečtěte si shrnutí románu Under the Skin od Michela Fabera. Film se touhle satirickou mindfuckovou knihou inspiruje, i když příběh je ve filmu trochu jiný.


22. ledna 2015

Krásky to maj v životě lehčí

1/22/2015 Posted by Nikola Bornová
Včera jsem musela provádět činnost, kterou mám ráda přibližně stejně, jako kapání jódu do otevřeného oka - běhala jsem po úřadech. Po klasických zmatcích, kdy nikdo nevěděl, jak přesně jim funguje jejich byrokratický systém, co mám vyplnit, kam mám jít, v jaké jsme republice atd. jsem se konečně dostala k okénku.  Tam si mě vzala na starost bohyně.  Obličej krásný jak panenka, dokonalou pleť, štíhlá jak proutek, 90-60-90, velká prsa (ale ne zas moc), jemný hlas, rozkošné rtíky atd. Okamžitě mi proběhlo hlavou klasické: "No ty vole tak ta to vyhrála, ta to musí mít v životě jednoduchý..."

Ale - fakt to tak je? říkala jsem si, zatímco jsem ji spolu s celou čekárnou pozorovala.

Po pravdě - ano, je to tak. Podle věděckých studií z posledních řekněme dvaceti let krása opravdu power-up je. Tedy alespoň v základu, statisticky. Naše mozky jsou totiž nepříliš spolehlivé mašinky, které rády používají zkratky, aby si ušetřily práci - např.pomocí haló efektu. Právě ten způsobuje velkou část toho, proč krásky a krasavce vnímáme jako nejlepčejší a zvýhodňujeme je.

Tak například krásní lidé mají větší šanci, že je vyberou a přijmou do práce mezi stejně kvalifikovanými, ale hůř vypadajícími konkurenty.
Mají větší šanci na zvýšení platu.
Mají větší možnosti při výběru partnerů.
Lidé je automaticky považují za výkonnější, upřímnější a přátelštější.
Mají výhodu v diskuzích (ale jen pokud jsou při nich vidět - při hodnocení "kdo vyhrál diskuzi" jsou výsledky jiné, když diváci slyší jen hlas).
Považujeme je za zdravější (a tohle je víceméně pravda).
Při nehodách mají větší šanci, že jim někdo přiskočí na pomoc.
Lidé jim s větší pravděpodobností odpustí prohřešky.
Obvykle nám přijdou chytřejší (a stejně jako u vysokých lidí je to často i pravda).

Výhod prostě mají víc než dost.

Tak.

Pech, co? Statistika a výzkumy ale mluví jasně. Rozdíly nebývají brutální, obvykle jen v řádu několika procent...ale jsou jasně měřitelné. Krásní lidé opravdu mají některé cestičky trochu víc prošlapané.



Ale! Není všechno zlato, co se třpytívá! S nadprůměrným vzhledem přichází i řada nevýhod. A jak už to tak bývá, týkají se převážně žen.

Psala jsem, že krásní lidé mají výhodu při přijímání do práce a vyšší platy? To ale platí jen v případě, že o jejich přijetí/platu rozhoduje opačné pohlaví. Naopak to někdy bývá spíš nevýhoda. Žárlivost je pěkná svině, obzvlášť ta skrytá, mezi ženskýma.

První myšlenka, co projede člověku hlavou, tedy často vypadá spíš takhle: ""No ty vole tak ta to vyhrála, ta to musí mít v životě jednoduchý...čubka jedna...". Hlavně v ženském kolektivu krása může negativně narušit sociální interakce. Tím myslím jako že vás třeba kolegyně nepozvou na kafíčko a radši krafají bez vás.

Psala jsem, že krása zvýhodňuje při hledání práce? To platí, jen pokud se ženská hlásí do oboru, který je pro ženskou "košer". Pokud se kráska snaží dostat do oboru, který je považovaný za typicky mužský (hlavně technické obory), má naopak nevýhodu. Takže programátorky, skriptérky nebo konstruktérky mostů - jděte se radši utopit, není tu pro vás místo! Pro krásné muže prý ale tohle podle výzkumů neplatí. Takže hezouni můžou být v klídku a dělat kadeřníky, HR nebo zdravotní bratry bez problémů.

Jak je vnímán úspěch u krásného člověka? Jako že za něj z velké části může vzhled, ne schopnosti. Takže když chce kráska/sexy hřebeček mít uznání za svoje schopnosti a talent, bude potřebovat přibrat pár kilo špeku a nechat si obličej obsypat beďarama.

Říká se, že krásná holka si nikdy nemusí platit pití. Ale co když si ho zaplatit chce a naopak nechce, aby kolem ní pořád kroužili nadržení chlapíci? Co když si chce jen někam vyrazit s kamarádkama nebo jít sama na kafe? Nadprůměrná přitažlivost sebou nese nutnost neustále někoho odmítat (pokud tedy nejde o prostitutku, že ano) a nechtěnou pozornost. A kolikrát už jen jsem slyšela od hezkých kluků, že je někde na baru obtěžoval nějaký gay. To je asi taky trochu otrava (pokud tedy hezoun není zároveň gay, že ano).

Krása taky není věčná - s věkem uvadá. Ale hodně krásných lidí si na ni v předchozím životě tak nějak jako zvyklo...a najednou jim nefungují věci tak hladce, jako dřív. Přichází panika a občas třeba i závislost na plastických operacích a různých kosmetických procedurách. Pro příklady se nemusí chodit daleko, podívejte se na spoustu postarších zrůdiček v Hollywoodu, které to s "opravami" trošku přepískly.



Shrnuto? Všechno má svoje pro a proti. Krása dává řadu výhod, ale také si něco bere. Dvě strany mince. Hrub a líce. Celkově to mají krásní lidé o trochu lehčí, ale není to vyloženě cheat. Není to IDDQD ani IDKFA...nooo, to druhé vlastně trochu ano. Ale každopádně - pokud nejste majitelé nebo majitelky luxusního biologického displeje a šasi, nezoufejte. Lidé vás aspoň budou hodnotit spravedlivěji.



19. ledna 2015

Kdybych byla dneska teenager, tak...!

1/19/2015 Posted by Nikola Bornová
Když vidím tu explozi možností, které mají dnešní teenageři, tak si říkám: "Tyve to by bylo boží, kdyby mi bylo o čtvrt století míň a vyrůstala jsem s dnešníma možnostma!"

Místo s Michaelem Jacksonem bych vyrůstala s Justinem Bieberem...

Kdybych se chtěla něco dozvědět o norské mytologii, nemusela bych jet na kole do knihovny a tam se prohrabovat knížkama - stačilo by mi vygooglit si "lembas" a pak na tubě tři hodiny projíždět funny videa z Pána prstenů...

Kdyby mě někdo přistihl s mokrým rozkrokem (byla to cola!), tak by o tom nevědělo 5 lidí z okolí, ale díky fotce na fejsbúčku by se mi smáli i v sousedním Rakousku...

Vlastně kdykoli bych udělala něco stupidního, tak by to díky mobilům bylo navěky na internetu...super! Ta nutnost být pořád ve střehu musí být boží!

Hrdinové budující můj morální kompas by místo trapně kladného Old Shatterhanda a Atreie s Bastienem byli Dexter a Walter "Heisenberg" White...

Na můj hormonální revolucí rozhozený mozek by okolí víc než kdykoli v historii vyvíjelo tlak, ať jsem slavná, protože slavná = úspěšná = boží = šťastná. Kdo nemá nejvíc followerů/největší kozy/největší konto/nejdražší auto atd. je totální sračka k ničemu. Lili by to do mě pod tlakem nejen skrz červenou knihovnu, ale taky skrz socka sítě, weby, časopisy, televizi, filmy, hry...jupííí!

Kdybych si chtěla od všeho odpočinout a vyrazila do přírody, rodiče by mě mohli celou dobu kontrolovat přes mobil!

Nebo třeba místo abych...mno, ty vole, radši dost....-))

Já jsem vlastně ráda, že si moderní výdoblitky užívám s už vybudovanými filtry a mentálním brněním, brrr :-)

9. ledna 2015

Black Mirror (seriál) - 90%

1/09/2015 Posted by Nikola Bornová , ,

Black Mirror není tak úplně seriál, ve skutečnosti je to minisérie, která má zatím jen 7 dílů po cca 60 minutách. V tomhle případě ale rozhodně kvalita vítězí nad kvantitou a mě trochu mrzí, že tuhle sociálně-kriticko-sarkastickou "legraci" propaguju až teď.

Každý díl je naprosto samostatný příběh, z jiného prostředí, jiného světa a s jinými herci. Je to tedy trochu jako třeba svého času slavné Krajní meze nebo Twilight zone. Co ale zůstává přítomno ve všech dílech je základní téma - tvůrci vždycky vezmou nějaké moderní trendy a postaví před ně...temné zrcadlo. Vezmou aktuální svět s plusy i mínusy (těmi hlavně), trochu to přepálí a ukáží nám, kam by se mohla společnost dostat, pokud si nebudeme dávat pozor. A pohled na nás samé v temném zrcadle opravdu není příjemný.

Třeba díl Be Right Back ukazuje, co by mohla chorobná závislost na sociálních sítích způsobit a jak přesný je vlastně obraz, který do nich sami o sobě vysíláme. Nebo Fifteen Million Merits dovádí do extrému svět, kde různé reality show, reklama nebo hon za virtuálními předměty úplně převezme kontrolu nad našimi životy...a jak pokrytečtí dokážeme často být.

Jelikož je to 7 malých filmů, které spolu krom tématu nijak nesouvisí a které neprodukuje stejný tým, kvalita do určité míry kolísá, ale i ten nejhorší díl (podle mě The Waldo Moment) je pořád hodně zajímavý a dokáže bodnout jako škorpión.

Pokud u filmu (i po něm) rádi přemýšlíte, rozhodně dejte téhle britské minisérii šanci. Možná pak budete koukat na ty dvě hodinky denně strávené na Facebooku trochu jinak.

Black mirror na ČSFD



8. ledna 2015

NEZkreslená věda aneb i česká prezentace vědy může být hustokrutá

1/08/2015 Posted by Nikola Bornová
Taky jste propadli dojmu, že Češi neumí nic odprezentovat? A že o vědě to platí dvojnásob? Tak pro vás mám dobrou zprávu - někdo to tu přeci jen umí :-). Už nemusíme koukat jen na anglicky namluvená videa z kanálů jako MinutePhysics, MinuteEarth nebo CrashCourse. Máme totiž NEZkreslenou vědu.

Středoškolští učitelé dali dohromady deset témat, která jsou představena v cca desetiminutových videích. Použitá technika videa už je na youtube relativně známá (v time lapse videu vidíte jak obrázky doslova rostou pod rukou grafika), ale Tomáš Zach z MAUR film předvádí opravdu špičkovou práci, která nejen že za zahraniční produkcí nijak nezaostává, ale je imho ještě božejší.

Videa jsou určena především pro děti a středoškoláky, ale myslím, že trochu si osvěžit znalosti neuškodí ani starším mozkům. Každé video má svého garanta z Akademie věd ČR nebo z UK, takže by tam neměly být žádné hlouposti.

Bez dalších řečí, koukněte se na to sami. A šiřte to, protože tahle akce si zaslouží prezentovat jak jen to jde!






Přehled všech videí najdete zde



3. ledna 2015

100 věcí, které mi dělají radost 5 - První velký sníh

1/03/2015 Posted by Nikola Bornová
Příroda je mocná čarodějka - zní to jako klišé, ale to nic nemění na tom, že to je pravda.

Z obyčejné vody dokáže příroda jen za pomoci trochy povětrnostních podmínek uhníst úžasné umělecké dílo, z kterého se tají dech každému romantikovi (a v té zimě vlastně i neromantikovi). Ten úžasný geometrický zázrak se jmneuje sněhová vločka.


Sněhová vločka je podivuhodný útvar. Například:

Jen stěží byste našli dvě stejné.

I kdyby čert na kozách jel, mají vždy šestiúhelníkový tvar.

Přestože jsou tvořeny ledem, umí si pohrát se světlem tak, že vypadají bílé.

Za správných podmínek by mohly dorůst až několika decimentrů.

Káždá vločka padá díky rozdílnému tvaru a pohybu vzduchu trochu jinak a tvoří tak parádní vzdušný balet.

Když jich dáte hodně na jednu hromadu, vznikne sníh - ta substance, na které se tak skvěle lyžuje, sáňkuje nebo která se tak snadno dostane za límec spolužákům.



Divíte se, proč mám radost jak malé dítě, když napadne první pořádný sníh?

Miluju, jak všechno překryje zářivě bílou barvou a svět je najednou čistý, načechraný a celé okolí se promění jak kouzlem.

Zbožňuju, jak sníh křupe pod nohama a jak to zašimrá, když dopadne vločka na nos.

S radostí nasávám sněhem prosycený vzduch, který tak zvláštně voní.

Těší mě ten klid, který se sněhem padne na svět, protože načechraná struktura sněhu tlumí zvuk. Struktura sněhu taky nechává víc nabručených dospěláků doma a venku jsou spíš výskající děti, které si užívají sáňkování, koulovačky nebo stavbu sněhuláků.



Až bude zase jednou sněžit, zkuste se na chvilku zastavit, zvednout tvář k nebi a vnímat každý ten malý a unikátní šperk, který vám padne na tvář a promění se v kapičku vody.



Pak už zbývá udělat jedinou věc - vzít lopatu a to bílé svinstvo odházet z chodníku ;-D.



31. prosince 2014

Zpět ke klávesám

12/31/2014 Posted by Nikola Bornová
Hrozně ráda bych napsala, že schopnost psát je jako jízda na kole – jak se do toho jednou dostanete, máte to v kapse. Ale ono to tak asi není. Bohužel.

Poslední cca rok a čtvrt byl docela zvláštní a já z nějakého důvodu skoro přestala psát. Je to zvláštní proto, že víceméně pravidelně píšu někdy od dvanácti nebo třinácti let. Povídky, články, zamyšlení, deníky, pravidla her, dobrodružství do různých RPG...prostě pořád něco. Skoro čtvrt století. A najednou takový zásek.

Od konce roku 2012 se totiž pořád odněkud někam stěhuju, pracuju pro různé firmy a připadám si jako hadr na holi. Švih sem, švih tam, až se toho točí hlava. Domů jsem většinou chodila po 10-12 hodinách práce a začala hned pracovat na něčem dalším. To člověka docela vysaje, obzvlášť když pak kvůli různému politikaření nebo něčí nesvéprávnosti ve financích spousta z těch věcí skončí ve stoupě – bez ohledu na kvalitu nebo na to, jak dobrou práci někteří lidé odvedli.

Slyšela jsem, že někomu krize svědčí. Myšleno autorsky. Že když je autor tak trochu v prdeli, pomůže mu vypsat se. Kdyby to tak fungovalo i u mě, bylo by to fajn, protože bych byla poslední rok a půl fakt hodně produktivní :-). Ale já to mám bohužel naopak.

A tak znovu sedám na kolo a učím se jak udržet směr v příbězích. Beru pletací jehlice ze slov a snažím se uplést hezké věty. Skáču do bazénu slov a myšlenek a snažím se v nich neutopit. Snad to půjde.

Mám před sebou ještě tři nebo čtyři povídky, než dokončím novou knihu. Pokud máte rádi horory, držte mi palce, ať jsem pár týdnů v klidu. Protože jen v takovém stavu mám sílu vypustit své démony na svobodu a otisknout je na papír.