Tento blogísek i jeho autorka jsou k smíchu.

12. října 2014

Co je to #GamerGate?

10/12/2014 Posted by Nikola Bornová , ,
I když jste český nebo slovenský hráč, zřejmě jste už anglický termín #GamerGate někde zahlédli. Pravděpodobně díky aktivismu nejznámějšího českého vývojáře her Dana Vávry. A pravděpodobně jste moc nechápali, o čem to celé je. Tak pro vás mám jednoduchou odpověď - nebojte, co #GamerGate znamená pořádně neví vlastně nikdo :-)

Ve stručnosti bych to definovala tak, že tenhle hashtag je nástrojem jak protlačit určitou politickou propagandu mezi hráči a zároveň nástrojem pro zviditelňování se. Označuje se tím celá hromada problémů, která mokvala pod povrchem a najednou explodovala v gejzíru horkého hnisu. Má to určitou spojitost se zobrazením žen ve hrách, s chováním k ženským herním vývojářkám, s etikou herních novinářů, s misogynií okolo her obecně, s internetovou cenzurou, s odmítavým postojem některých herních webů k hráčům, s domnělou smrtí hardcore hráčů...ano, je to pořádný guláš.


Ať je jasné, od koho článek je, začnu tím, kdo jsem. Tady to má fakt význam, protože z velké části se problém nějak týká ženských a feminismu.

Kdo jsem

  • Vášnivě hraju hry už cca čtvrt století
  • Vyvíjím hry tak 15 let, z toho cca 10 let profesionálně (myšleno full-time a za peníze)
  • Hraju i vyvíjím hry pro hardcore i casual publikum a neřeším, kdo je "správnější" hráč - hráč je pro mě člověk, co relativně často hraje hry, nic víc
  • Jsem ženská a dá se říct, že i feministka (v tom původním smyslu, tj. věřím, že ani ženská ani chlap by neměli být zvýhodňováni nebo trestáni za svoje pohlaví)
  • ze stylu diskuze okolo GamerGate je mi docela smutno - platí to pro obě diskutující strany

Kolem čeho se točí GamerGate

Na začátku GamerGate stálo několik událostí, které se propojily a vytvořily dva polarizované, rozhádané tábory.

Jedni dostali pejorativně myšlené pojmenování Social Justice Warriors aka SJW (Bojovníci za Sociální Spravedlnost) a jsou obviňování ze zneužití her k protlačování zlounské feministické agendy a nenávisti k privilegovaným bílým mužským hráčům, nepotismu a z internetové cenzury, za kterou by se nemusel stydět ani Kim Jong-un.

Druzí se nazývají GamerGate supporters a jsou obviňováni z misogynie (nenávist k ženám), rasismu, zpátečnictví a z lásky k násilí. Prý nechtějí, aby hry dospěly a aby se dělaly pro někoho jiného než pro ně ("Moje hračka!!").

Podívejme se na hlavní věci co stály na startu aféry GamerGate.

Událost 1 - konspirační "Quinnspiracy"

  1. Amatérská vývojářka her Zoe Quinn udělala v únoru 2013 malou textovou hru o depresích Depression Quest
  2. Na jednom z největších herních webů Kotaku jí věnovali nečekaně hodně prostoru a zhodnotili hru pozitivně.
  3. Zhrzený Zoein ex-přítel napsal blog post, ve kterém ji označil za manipulátorku a k tomu zveřejnil hromadu soukromých informací o jejích vztazích - mimo jiné i to, že chodí na přeskáčku s pěti redaktory Kotaku. 
  4. Hráči se rozzuřili, že se server Kotaku se chová amorálně. Že protěžuje ženskou vývojářku jen kvůli tomu, že je ženská. Že napsali pozitivní recenzi na Depression Quest výměnou za sex.
  5. Vztek se začal šířit přes portály jako Reddit nebo 4chan a nepotvrzené informace se postovaly dál.
  6. Zoe Quinn si začala stěžovat na online útoky, hrozby znásilněním a dokonce i smrtí. Někdo jí hacknul Twitter a Tumblr účty.
  7. Objevila se tvrzení, že hacknutí jejích účtů bylo nahrané, aby na sebe upoutala ještě víc pozornosti.
  8. Na Kotaku vyšlo upozornění, že "redaktoři, se kterými Zoe chodí" je ve skutečnosti jen jeden krátce zaměstnaný externista, který o její hře nikdy nic nenapsal. Zpráva zapadla.
  9. Události se chytala další a další média. Začala vznikat určitá polarizace mezi čtenáři, protože řada médií Zoe nekriticky bránila a dávala jí další prostor.
  10. Zároveň začalo opravdu masivní promazáváním kritických komentářů pod články i na Redditu a Tumblr. Což čtenáře naprosto nepřekvapivě dál polarizovalo. Napíšete ostřeji, že se vám na událostech kolem Zoe Quinn něco nelíbí? Pápá, příspěvku.
  11. Rozjel se masivní hate spojený hashtagem #Quinnspiracy, kde bylo potvrzováno a vyvraceno skoro všechno. 
  12. Někdo prý rozesílal po práci její nahaté fotky, volal jejímu tátovi a říkal mu, jaké je jeho dcera děvka atd. Samé roztomilé věci.
  13. Malá textovka Depression Quest vyšla na Steamu, což bylo znovu pokládáno za neopodstatněné protěžování Zoe Quinn.
  14. Zoe Quinn začala bydlet u známých a příbuzných, protože se po všech zprávách o tom kdo jí jak znásilnění obávala o svoji bezpečnost - což samozřejmě může být bráno jako další snaha o získání sympatií.



Ve výsledku vlastně není úplně jasné, kde je pravda, protože každý má svoji agendu. Událost ale narostla do fascinujících rozměrů, protože se týkala potenciálního ohrožení etického kodexu novinářů a zároveň širší debaty o tom, jak hodně ok je hromadit a zveřejňovat o někom osobní informace v rámci internetové šikany (říká se tomu doxxing) a jestli se má nad hrozbami smrtí a znásilněním poslanými přes internet mávnout rukou, protože "je to jenom internet".

Událost 2 - videa "Tropes vs. women in videogames"

  1. Hardcore feministická aktivistka Anita Sarkeesian šla na v roce 2012 na Kickstarter, kde chtěla vybrat 6 tisíc dolarů na natočení youtube seriálu, kde by popsala 5 nejhorších stereotypů, které se točí kolem ženských postav ve hrách.
  2. Už to stačilo, aby se objevila skupina, která o ní začala šířit nenávistné komentáře.
  3. Všimla si toho některá herní média, která se jí začala zastávat a tím jí i logicky dala velkou viditelnost.
  4. Hate-group se ale následně zvětšila a polarizovala, takže jste si např.mohli zahrát hru, kde jste mohli mlátit Anitu Sarkeesian do obličeje a dělat jí realistické modřiny. Chodily jí i hrozby znásilněním a smrtí.
  5. Anita všechno zveřejnila a objevilo se ještě víc médií, která se za ní postavila. Některá i pohrozila prstem "zlým misogynním hráčům", což naštvalo i některé hráče z té naprosté většiny, která s tím vším neměla nic společného.
  6. Přišla další polarizace a mediální pokrytí případu, která Anitu popsala jako oběť (kritiky nazývaná "profesionální oběť"). Nakonec Anita vybrala na svůj pořad 158 922 $ (tedy cca 26x víc, než požadovala).
  7. Od té doby Anita zveřejňuje díly slíbeného seriálu (v mnohem pomalejším tempu, než slíbila, ale tak holt funguje Kickstarter). Každý nový díl vždy rozvlní vody a přinese nový hate.
  8. Celou dobu se Anita víceméně prezentovala jako hráčka, co hry kritizuje ale miluje - někdo ale odněkud vyštrachal video z roku 2010 kde říká, že hry ráda nemá. Tak si vyberte.
  9. Obzvlášť nedávno vydané dva díly nazvané Women as background decoration vyvolaly pořádnou vlnu vzteku, protože padly na publikum už tak rozpumpované dalšími událostmi.
  10.  Přišly další hrozby smrtí a znásilněním, tentokrát už ale doplněné i o Anitinu reálnou adresu.
  11. Anita se v obavě o vlastní bezpečnost dočasně odstěhovala a předala věc FBI, která prý aktuálně hledá člověka, který doxxing prováděl a posílal hrozby.
  12. Anita v poslední době přednáší kde to jen jde, dělá rozhovory i do mimoherních médií atd. Je z ní celebrita. Všude se mluví o útocích na její osobu, Anita to v přednáškách zobecňuje jako útoky na ženy obecně - což je věc co její kritiky dohání k šílenství.
  13. Při jejích přednáškách už se začaly objevovat i hrozby bombovými útoky, což je v USA (kde se bombové útoky skutečně dějí) docela solidní hrozba.


Událost 3 - články ala "Gamers are dead"

  1. Na serveru určeném hlavně pro vývojáře her Gamasutra vyšel článek "Gamers" are over (česky bych to přeložila asi "Pařani už jsou přežití"). Ten v podstatě říká, že staří hardcore hráči i recenzentni už nejsou důležití a přišel čas nové generace víc variabilních hráčů - hry se nemají dělat pro privilegované mladé bílé heterosexuální muže, ale pro celé spektrum všech druhů hráčů. Článek také obviňuje "zastaralé hardcore hráče", že mají vztek že už nejsou pro vývojáře nr.1 a že kvůli tomu vztekle útočí na lidi jako Anita Sarkeesian nebo Zoe Quinn.
  2. Podobných článků se ve stejné době objevilo několik, i na velkých herních serverech. Je to tak trochu kopání do vlastních čtenářů.
  3. Velká část hardcore hráčů se cítí takovým generalizováním uražena a nesouhlasí s tím, že by měli nějak "vyklízet pole".
  4. Na řadě velkých webů jako Polygon, Kotaku apod, se objevují další a další články, které protlačují sociální změny mezi hráči i vývojáři a často se točí kolem toho, jak útočné a toxické prostředí her je. Jak mladí bílí muži útočí na všechny ostatní, obzvlášť na ženy, protože mají strach, že jim ženské hráčky "vezmou jejich hračku".
  5. Kritické reakce v diskuzích pod články jsou většinou výrazně moderovány, což jako vždy dál rozdmýchává vztek a frustraci čtenářů. Nutno dodat, že velká část těch reakcí je opravdu na úrovni diskuze pod články na Novinky.cz


Událost 4 - game jam od "The Fine Young Capitalists"

  1. "Radikálně feministická" skupina TFYC se rozhodla, že pomůže vybraným ženám ozkoušet si vývoj her. V naprosto přátelském duchu rozjeli game jam, ve kterém přijímají návrhy, o 5 nejlepších se zahlasuje a vítězný návrh tahle skupina udělá.
  2. Do akce se vložila výše jmenovaná Zoe Quinn, která je začala kritizovat jako sexisty - ženy by tam prý pracovaly zadarmo (chyba - měly dostat 8%) a navíc jsou prý transhomofóbní, protože umožňují zapojit se jen prokazatelným ženám nebo něco v tom smyslu. Ano, kdo hledá problémy, ten je najde.
  3. Roztržky si všiml anonymní diskuzní portál 4chan, který byl jedním z nejsilnějších kanálů, kterým se šířil hate na Zoe Quinn.
  4. V úžasně paradoxní a trollovací reakci se lidi z 4chan stali největšími propagátory a sponzory game jamu TFYC a pomohli vytvořit hlavní postavičku budoucí hry.
  5. Následná kampaň na podporu projektu TFYC na Indigogo někdo hacknul a vydal tam zprávu, že projekt pro podporu nových ženských vývojářek se ruší. Tím se vše finálně zapojilo do GamerGate.




    Událost 5 - hashtag #NotYourShield

    V průběhu všeho toho válečení za práva žen, gayů, leseb, černochů, hnědochů, transek, casual hráčů, dědečků i kočičích hráčů zapomněli Social Justice Warriors na jednu docela důležitou věc - ptát se dostatečně těch, za které bojují. Prostor většinou dostávaly hodně exponované dámy, na které se snášela a dál snáší ta nejhorší internetová špína. Ale co ty úplně obyčejné černé lesbické hráčky na vozíčku? Jak se na to dívají ony?
    Kvůli těm vznikl hashtag #NotYourShield ("NejsmeVᚊtít") - spoustě hráčů se nelíbilo, že někdo mluví za ně, jako kdyby byli jedna velká, homogenní, utlačovaná skupina.



    Akcí, které se zapojují do #GamerGate je samozřejmě ještě mnohem, mnohem víc. Třeba hysterický Phil Fish (autor povedené indie záležitosti Fez), který se zastává Zoe Quinn a pokračuje v neskutečných vzteklých rantech proti hráčům.
    Nebo operace "Disrespecful nod", kdy někteří rozzuření hráči kontaktují korporace, aby neprodávaly reklamy webům, které se jim nelíbí...a kterým se povedlo přemluvit Intel ke stažení kampaně z Gamasutry.
    Nebo všichni ti lidé, kteří se na GamerGate přisáli a používají událost ke zviditelnění se.
    Celé je to jeden velký, smutný cirkus.

    A co nějaké resumé?

    Ok, a co si o tom myslím já, jako člověk, který je zároveň vášnivý hráč hardcore her a něco jako feministka?

    • Nikdo, NIKDO si nesmí kvůli diskuzi o hrách dovolit vyhrožovat oponentům vraždou, zabitím jejich dětí nebo znásilněním. Tohle si můžou navzájem říkat dva kamarádi, když si ze sebe dělají legraci. Ale říct to cizímu člověku...jak má cíl hrozeb poznat, že útočník není Hannibal Lecter ale vychrtlý uhrovatý klučík? Poslat na takové lidi policii je ok, je to potenciální hrozba.
    • Poslouchejme argumenty druhé strany a přemýšlejme, proč se druhá strana tak rozčiluje. Většina Social Justice Warriors i GamerGate supporters jsou ve skutečnosti podobní lidé - hráči, kteří určitě nechtějí ženské otrokyně, které nesmí bez dovolení vyjít z kuchyně ani cenzurovaný internet :-).
    • Je naprostý nesmysl říkat věci jako "pařani jsou minulost". Co tomu jako nasvědčuje? Všechna čísla co vidím snad říkají opak, ne? Počet hardcore hráčů roste, i když samozřejmě opticky ztratil na významu, protože se náhle objevila gigantická skupina casual hráčů. Ale to že jedna skupina skokově narostla neznamená, že druhá zmizela.
    • Ano, význam hráčských hodnocení a youtuberů "z lidu" roste. To ale neznamená, že profesionální herní odborníci půjdou do kopru. Odborné autority vždycky potáhnou.
    • To, že tohle celé tak explodovalo, ve skutečnosti opravu znamená, že se hry někam posouvají. Je to puberta. Spousta vzdoru, vzteku a slziček. Všechny debaty okolo GamerGate jsou nezbytný krok na cestě k dospělosti...jen už aby tohle období bylo za námi, protože mám chuť tenhle otrávenej protáhlej pubertální xicht fackovat a facko...eh, pardon :-P
    • Koukněte se na videa Anity Sarkeesian a zapřemýšlejte o nich. Ve spoustě věcí sice dost přehání, ale ukazuje věci i z nezvyklého úhlu pohledu. Když na to koukáte bez předsudků, je to obohacující. Nikdo neříká, že s ní musíte do puntíku souhlasit nebo jí do puntíku odmítnout. Nežijeme v černobílém světě, kde je jakýkoli jiný názor než te náš špatný a musí se potlačovat nebo rovnou zakazovat.

    • Pro vývojáře - ve vysokorozpočtových hrách opravdu až trapně převažují "nasraní bílí třicetiletí muži, co jdou za pomstou". Ale není to žádná misogynie - je to jen špatné a líné psaní scénářů. Myslím ale, že hry už jsou zralé na to vykročit častěji i do jiných směrů. Ne, v žádném případě neříkám, ať nahrazujeme nasrané bílé mstitele nasranými černošskými mstitelkami :-) Ale zkusme víc přemýšlet o jiných hrdinech, kteří nám dají jiné, zajímavé možnosti. Journey, Portal, Little Big Planet, Mass Effect, The Walking Dead, Ico, Shadow of Colossus, The Longest Journey, Beyond Good and Evil,  Ni No Kuni, American McGee's Alice, Heavy Rain, Mirror's Edge, Metroid - máme vzory, které ukazují, že neobvyklý hrdina může pomoct udělat ještě zajímavější hru. Nebojme se toho.
    • Nebojme se u her zašťourat do hloubky a jít do nezvyklých témat. Cesta pomsty nebo boj za záchranu světa je super, ale pokud chceme (chceme, že jo?) aby hry mohly stát po boku filmu a knih, nesmíme se bát zkoušet i jiná témata a vyvolat trochu kontroverze. A kontroverzí opravdu nemyslím ještě víc bitek a vyhřezlých střev :-)
    • Co se týče hráčských preferencí podle pohlaví - ano, OBECNĚ hledají ženské trochu jiný typ her než muži. To ale neznamená, že ženské hrají jen Solitaire a Candy Crush Sagu a chlapi jen Call of Duty nebo Assassin's Creed. Přece nejsme všichni klony. Hráči i hráčky se přelévají ze strany na stranu. 
    • A poslední názor, který se možná nebude někomu líbit - "vysokorozpočtový hardcore hry pro ženský se nedělají, protože o ně ženský nemaj zájem. Kdyby měly, tak by je hrály." je názor, se kterým nemůžu úplně souhlasit. V podstatě to říká, že aby dostaly holky AAA hry pro holky, tak musí začít kupovat hry nadesignované primárně pro mladé kluky...čímž dokážou...ehm...že AAA hry chtějí? Dává to smysl? Mě zas tak moc  ne. A i u hardcore her, které se designují primárně pro mladé kluky, najdeme cca 20% hráček. K tomu u mobilních her vidíme poměr cca 50/50 až na výjimky bez ohledu na žánr. Takže potenciál tu nějaký je. I když naprosto chápu velké publishery, že nechtějí riskovat a vrazit desítky miliónů $ do hry, která má pravděpodobné velké publikum, když můžou vrazit peníze do hry pro publikum, které je jisté. Tohle prostě musíme dělat pomalu, po dobře promyšlených krůčcích. Třeba tím, že když jsou v novém Assassin's Creed Unity čtyři hratelné postavy, tak dáme trochu víc variant než 4 nasrané třicetileté bílé muže :-))







    p.s.Pokud chcete vědět víc a umíte anglicky, přečtěte si naprosto výborné shrnutí na serveru TechCrunch.





    7. října 2014

    Zmizelá - 70%

    10/07/2014 Posted by Nikola Bornová
    2 v 1 aneb míchat hořkou kávu a kyselé okurky nemusí být dobrý nápad.

    Sedm, Hra a Klub rváčů jsou pro mě naprostými vrcholy filmového řemesla. Mísí se v nich brilantní režie, herecké výkony i perfektní scénář do lahodné potravy pro uši, oči i mozek.

    Ale zároveň je tu i Zodiac, brutálně rozvláčný a nudný film, který jsem dokoukala jen s maximálním sebezapřením. Úkryt - naprosto tuctový thriller s docela dobrým začátkem. Muži, kteří nenávidí ženy - nepochopitelný remake, který je o kousek slabší než švédský originál.

    Režisérem všech výše jmenovaných filmů je David Fincher. Do jaké skupiny patří nový mixuňg dramatu, thrilleru, černé komedie a kriminálky Zmizelá?

    Pro mě osobně bohužel spíš k Úkrytu. Ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát - pokud ten film vyhraje Oscara za nejlepší film, režii a herecký výkon v hlavní ženské roli, souhlasně pokývnu hlavou.

    Zmizelá začíná zmizením "dokonalé manželky" Amy, jako na potvoru v den pátého výročí svatby. Její muž Nick sice nahlásí její zmizení, ale chová trochu divně a tak se pomalu ze svědka stává hlavním podezřelým. A víc už neřeknu a pokud vám můžu poradit, o ději si víc nezjišťujte - rozkrývání děje a toho, co se mezi manžely skutečně stalo, je tím nejzajímavějším na celém filmu.

    První polovina dvou a půl hodinového filmu je špičkový thriller s neuvěřitelně hutnou atmosférou. Věci se komplikují, skutečné pozadí příběhu jen pomalu získává obrysy a celé to dokáže dokonale vtáhnout do děje. Mrazivý, nepříjemný pocit, že je něco strašně špatně, se Fincherovi podařilo vystavět brilantně. Pak přijde skvělá pointa, po zádech přejede mráz až se z toho udělají kostky ledu...a film neskončí.

    Po první konci děj pokračuje a najednou se mění v něco mezi černou komedií ala Válka Roseových a satirou o síle masmédií. Je to najednou něco jako slabý díl perfektního seriálu Black Mirror. Celé se to stane trochu rozvláčným, jasně odhadnutelným a pak to skončí přesně jak čekáte. No a pak děj znova pokračuje a po chvíli závěrečný kousek skončí přesně jak čekáte.

    Druhá polovina filmu mě docela rozčarovala a nějak jsem nevěděla, co si z filmu odnést. První polovina byla realisticky mrazivá, druhá polovina ujela do satiry a jako taková logicky moc realistická není (např.chování policie je najednou úplně nesmyslné).

    A to je otázka pro vás - pokud vám nevadí, že se v průběhu filmu mění žánr a z božího realistického dramatu se stane obstojná satira, budete film zřejmě milovat. Herecké výkony jsou skvělé (obzvlášť Rosamund Pike je neskutečná), režijní vedení brilantní, scénář v obou polovinách velmi dobře vystavěný, technické zpracování bez jediné chybky... ale jsou to imho dva odlišné zážitky spojené do jednoho. Mě to nesedlo.

    Kdyby film skončil první pointou (jízda autem přes most), bylo by to možná i 90 %. Takhle jsem zmatená a dávám 70%.


    Zmizelá na ČSFD



    14. září 2014

    Don't Starve - 60% (PC)

    9/14/2014 Posted by Nikola Bornová

    Don't Starve se survival sandboxová hra, takže víceméně patří do stejné skupiny jako Terraria, Starbound, Endless space, How to survive atd. Ve hře jde hlavně o prozkoumávání náhodně vygenerovaného světa, shánění surovin, výzkum nových věcí které vám umožní zkoumat ještě lepší věci a budovat si malou základničku atd.

    Start hry je fajn - naservírovanou dostanete pěknou stylovou indie grafiku, pochopitelné ovládání, humor a dobrou hudbu. Úvodní grindování mnoha desítek kusů trávy, větviček, kamenů a dalších věcí je trochu otrava, ale člověk to udělá s vyhlídkou na to, že si něco vybuduje a bude se pak dál rozvíjet. NAvíc je to jen na začátku a je to spojené s poznáváním herního světa. Je to stejné jako ve výše jmenovaných podobných hrách.

    Pak to ale přijde...permadeath. PERMADEATH! Ve hře kde explorujete a grindujete! Whyyyyy?!

    Pokud nevíte co to je permadeath - když váš charakter zemře (a že je těch způsobů jak zemřít fakt hodně), je to prostě konec hry. Finito. Přijdete o veškerý postup. Dokonce to ale nefunguje ani tak, že byste se do hry připojili s novou, čerstvou postavou a sesbírali věci kolem mrtvoly. Ne, Don't Starve je víc originální - při smrti se vám smaže i uložená hra. Nová hra je pak pro jistotu v nově vygenerovaném světě, takže všechno co jste doteď dělali je vymazané. Jo, musíte zase začít grindovat od nuly.

    Dvě hodiny si budujete svoje nové doupě, najednou vám tam v nevhodnou chvíli naběhne smečka velmi drsných vlků a konec. Celý cyklus únavného hodinového grindování od nuly je zpět.

    Hra sice nabízí několik jednorázových způsobů (oltář, speciální amulet), jak se po smrti vrátit k životu s prázdným inventářem, ale je náročné je získat a jsou na jedno použití. Po použití se prostě zničí a není za ně náhrada.

    Nechápu, proč se autoři rozhodli jinak docela chytlavou a roztomilou hru takhle zničit, ale spojit grindovací hratelnost s permanentní smrtí a mazáním sajvů...tohle prostě nechápu. Doporučuji jen lidem, které baví neustále začínat od nuly.

    10. září 2014

    Co do uší aneb nejzajímavější české podcasty 2014

    9/10/2014 Posted by Nikola Bornová , ,
    Moderní smartphony nejsou jen zařízení na focení selfíček, na kterých se všichni snažíme být tak sexy, až vypadáme jako vykroucené buzny postižené tetanem (bez ohledu na pohlaví). Na místech jako je pražská tramvaj / brněnská šalina nebo za chůze a běhání, wc, při trpění v čekárně nebo ve frontě na Apple Watch atd.  se s nimi dá dělat i spousta jiných věcí na ukrácení času.

    Hraní gamesek, čtení e-booků nebo článků, nenápadné focení roštěnek, poslouchání nakradených MP3, koukání na seriály z torrentů, vrhání prasátek do výtřihů roštěnek, snaha něco najít na Google mapách... Smartphone je prostě úžasný krátič času.

    No a pak jsou tu u nás pořád ještě nepříliš známé podcasty. Podcast vznikl spojením slov iPod (přehrávač hudby od Apple) a broadcast (vysílání). Je to něco jako internetové rádio, ale místo abyste otevírali Internet Explorer 6 a nechali běžet předpřipravený stream hudby a slov, stáhnete si speciální podcastovou aplikaci, zadáte do ní RSS adresu nebo jméno vybraných podcastů a pak už jen posloucháte. 

    Podcasty většinou vychází jako pravidelné seriály jednou týdně, obvykle trvají 30 - 90 minut, mají nějaké vybrané téma a hlavně se v nich...povídá.

    Většina podcastových přehrávačů umožňuje podcast stáhnout / offline synchronizovat, takže si na wifi nastahujete třeba deset dílů podcastu zaměřeného na focení a pak si je v klidu posloucháte i na odlehlých místech bez internetu (metro, lesy, hory, Brno...).

    V moderních podcast aplikacích také už většinou nemusíte zadávat rss adresu se zdrojem podcastu, prostě v ní dáte vyhledávat něco jako "japonské hry s penisochobotnicemi" a vyskočí vám třeba tohle.

    Většina nejlepších podcastů je samozřejmě anglicky, ale i na českém trhu si geek nebo technomolka...ugh... nebo geek girl může něco najít. Tady je pár tipů, které si pravidelně pouštím do uší já, ať už během chození do práce, běhání nebo v MHD.

    Jeden z nejstarších českých podcastů, věnovaný primárně hrám. Původní osazenstvo portálu hrej.cz se změnilo a aktuálně se v něm vyskytují hlavně zkušení matadoři Jaromír Möwald aka jaxxiczek, Petr Strecker, Zdeněk Princ, Vojta Dřevíkovský a Jirka Bigas.

    Podcast má dobrou strukturu a obvykle se v něm dozvíte to hlavní, co se dělo ve hrách i v životech podcasterů za minulý týden.

    To co je ale pro mě hlavní lákadlo podcastů hrej.cz je pravidelně se objevující mPod, ve kterém jaxxiczek a Lukáš Kunce představují a pouští herní hudbu. Je to bomba, doporučuji poslechnout si všechny mPody i zpětně, tohle je fakt skvělý a ojedinělý počin. Dokonce i když tam Franta fuka představuje obskurní upištěné skladby z dob osmibitů.


    Filmový podcast na Radiu 1, kde každý týden hodnotí filmové premiéry česká internetová celebriketka Franta Fuka, Ondřej Vosmík a Ivča Přivřelová a pořadem je provází Saša Michalidis. 

    Vycházejí z konceptu vymyšleného nejslavnějším filmovým kritikem Rogerem Ebertem - v pořadu si promluví o filmech, properou je a nakonec musí každý z nich zhodnotit drsně zjednodušeným systémem - dají mu buď palec nahoru nebo dolu, žádná procentíčka nebo sociální jistoty. Prostě Doporučuji nebo Shnij v pekle.

    Podcast je fajn, o filmech se v něm mluví většinou vtipně a bez obalu. Sice mě občas trochu otráví to jak Saša šije do Franty (Saša šije do Franty...zní to jen mně jako název písničky) a navíc Franta je docela slušný Master of Spoilers a klidně vám při recenzování Šestého smyslu řekne, že Brus Viliš je celou dobu...(smazáno!). Ale jinak je to fajn a vtipné a je tam i skvělý nápad posadit do jednoho pořadu proti sobě intelektuálštější Ivču proti přízemnějšímu Frantovi. 

    Mimochodem, Odvážné palce můžete sledovat i jako vidcast na stream.cz.


    První (nebo druhý?) nejlepší český podcast o hrách. Každý týden se sejdou Lukáš Grygar, Pavel Dobrovský, Martin Bach a Petr Poláček a příjemně pokrafou o tom, co se dělo za poslední týden ve hrách. Občas je podpoří i chlupatá Julka nebo omoudří vývojáři jako Lukáš Macura nebo Dan Vávra.

    Na tomhle podcastu je fajn, že často zabrousí i do diskuze o umělecké hodnotě her, rovnoprávnosti ve hrách, hraní na blízkém východě nebo do dalších ožehavých témat. Obzvlášť pokud je pohromadě idealistický Lukáš a cynicky pragmatický Martin, bývá debata příjemně živá.

    Občas se ve streamu také objeví nový pořad Tea Club, kde Pavel zpovídá české vývojáře. Takže kdyby vás zajímala i tahle podivná stvoření, máte možnost.


    Druhý skvělý podcast věnovaný filmovým premiérám v kinech a v poslední době občas i novým seriálům. Aleš Stuchlý, Vít Schmarc a Dan Řehák skvěle kombinují dobré teoretické znalosti filmů, filmovou intelektuálštinu, filmovou debilštinu a totální rozjívenost. Je to výborný eintopf, díky kterému se občas v poloprázdném nočním metru začnu sardonicky šklebit a hlasitě funět - znáte to, když se nechcete tlemit nahlas, končí to obvykle explozivní slinoprskající katastrofou, po které se vyděšení lidé okolo raději rozptylují po okolí.



    No...a to je v základu asi vše. Ještě bych možná mohla doporučit podcast Snídaně s... Petra Máry a (obvykle) Tomáše Hajzlera, který se věnuje správnému stravování. 

    Ale další zajímavé pořady jako fotografický 4Foto Honzy Březiny či techno-Apple-geekovský Digit Petra Máry a Honzy Březiny, a pár dalších podcastů nemůžu v tomhle seznamu doporučit čistě z toho důvodu, že silně spoléhají na obraz a tak jde o vidcasty, nikoly podcasty. A s poklidným posloucháním vidcastu za chůze už to není tak slavné.



    p.s.Někdy příště se pokusím doporučit pár mých oblíbených aplikací pro poslouchání podcastů - nejsem fangirl žádné firmy, takže poslouchám na Androidu, iOS i Windows Phone a na každém mám nějakou oblíbenou appku. Také vám někdy musím pořádně doporučit podcast You are not so smart, který je sice anglicky (a to v poměrně složité angličtině), ale je prostě boží :-)




    1. září 2014

    Mezi herními vývojáři se cosi šíří...

    9/01/2014 Posted by Nikola Bornová
    Stále častěji se setkávám s určitým druhem vývojářů, který byl dřív velmi vzácný, ale aktuálně prorůstá herním průmyslem podivuhodnou rychlostí. V duchu si je nazývám "věční startupisti".

    (ilustrační obrázek)

    Při pečlivém pozorování jejich chování v přirozeném habitatu open space kanceláří a vývojářských konferencí jsem vypozorovala pozoruhodné množství společných rysů. Tady jsou některé z nich:

    • Milují svůj obor. Ať už je to cokoli.
    • Zbožňují konference a účastní se jich za každé možné příležitosti. Ve velkých počtech. Nejlépe přes víkend se závěrečnou party, kde se lehce společensky unaví dvaceti drinky a dovozovým značkovým pivem... (hm, družení při afterparty vlastně asi i vysvětlují, proč jich teď tak přibývá.)
    • Zbožňují moderní talk a terminologii, která je opravdu in. Během diskuzí na sebe láskyplně chrlí termíny jako ARPU, DAU, gamification, agilní scrum sprint whatever, monetizace, KPI, UX atd. atd., takže pak vznikají věty jako: "U naší aplikace pro výběr hygienických vložek se teď víc soustředíme na gamifikaci. Lepší jůex nám zvedlo kejpíáj, takže naše arpu se zvedlo o půl procenta. Po dvou dalších iteracích fórkastujeme zlepšení o dalších 173,24 procenta."
    • Všechno, co je známé mezi mudly, už je pro ně dávno přežité. Zásadně nejsou moderní, ale postmoderní. Nebo hypermoderní. Nebo retromoderní?
    • Vizuálně jsou snadno identifikovatelní, protože "The hipster Force is strong with this one".
    • Mac & iPhone na věčné časy!
    • Intenzivně studují moderní trendy ve hrách, hlavně přes weby jako Business Insider, The Verge, Fortune, Dailyfinance či Economist.
    • Hry nehrají, nemají na to při studiu správného UX čas. Vlastně je ani nikdy moc nehráli a nezajímají je. Podstatné jsou moderní trendy.
    • Pijí kafe za 37 dolarů.
    • Rádi se smějí konformitě a omezenosti běžných vývojářských mudlů, kteří nedokáží myslet "outside the box" jako oni. Když se dosmějí, uloží se ke spánku ve své značkové papírové krabici za třicet tisíc dolarů.
    • Umí dobře prezentovat a tak prezentují rádi a často. Powerpoint už je samozřejmě passé, jsou tu lepší tooly. Ale na tom nezáleží, hlavní je mít dobrou infografiku!
    • Každý večer před spaním odříkávají modlitbu "Angel investore náš, jenž jsi na Wall street nebesích..."

    Tuhle skupinu, kterou si možná trochu nepřesně nazývám "věční startupisti", charakterizuje ještě spousta dalších věcí a ne všechy jsou špatné - rozhodně jim nechybí ryzí nadšení pro věc a často jim nechybí ani dobré teoretické znalosti. Ano, jsou to lidé, kteří svou prací žijí.

    Ale je tu jeden problém, kterého jste si ve výčtu výše možná všimli.

    Při všem tom entuziasmu a sledování nejmodernější trendů tak trochu...úplně maličko...zapomínají vyvíjet hry.

    Začínám se obávat, že se nám v herním vývoji objevuje víc a víc lidí, kteří zapomínají, že vývoj dobré hry je hlavně spousta dřiny. Spousta a spousta úmorné práce, která se neudělá pomocí vzletných prezentací nebo teoretických diskuzí. Ano, i ty jsou občas třeba, ale to pravé gró vývoje her leží jinde.

    Snad tahle móda poleví a "veční startupisti" se uchýlí do svých brlohů v Palo Alto...



    24. srpna 2014

    Jo, budu psát dál. Ale...

    8/24/2014 Posted by Nikola Bornová
    Když někdy zavítám do diskuzí, ráda si čtu větičky s tím magickým ALE. Větné konstrukce s touhle zázračnou spojkou tvoří úžasné logické celky jako:

    "Já teda nejsem rasita, ale... (následuje brutálně rasistický příspěvek)"
    "Jako já mám děti rád, ale... (následuje příspěvek o tom, jak dobře bude to zlobivé dítě hořet v kamnech)"
    "Nerada bych tě urazila, ale... (následuje brutální urážka)"
    atd.

    Stejným způsobem funguje i nadpis tohoto příspěvku - ano, mám zase trochu energie a tak začnu trochu psát, ALE...

    ...budu si psát spíš pro sebe než pro vás.

    ...budu psát jako kdysi, když mě nikdo neznal a nikdo nečetl a já neměla ten paralyzující pocit "že to musím napsat dobře".

    ...budu psát tak, ža nebudu myslet na komentáře, které mi budou vyčítat co za strašné kraviny píšu (i když třeba komentář kritizuje něco, co v mém článku ani není).

    ...budu psát víc bez ladu a skladu, protože mi to pomáhá tříbit si vlastní myšlenky.

    Po pravdě řečeno - jsem přesvědčená, že tímhle způsobem stejně vznikají nejlepší věci. Nedělat si hlavu s tím, že se bude někdo cítit uražen a prostě to solit do klávesnice bez filtru předposranosti. Být upřímná, psát pěkně na rovinu. Se všemi tak mluvím, tak proč bych tak neměla i psát. Důležité je jen necpat před lidi tác se shnilými rajčátky určenými k hodu - ano, v informační éře to jsou například komentáře pod články.

    Stručně - tohle je můj blog a budu si tu rovnat myšlenky. Pokud se někomu nelíbí, co píšu, ať sem nechodí. Říká se tomu zdravý selský rozum :-)

    Pro svoje střádání myšlenek jsem si dokonce vytvořila nový štítek Blogísek. Takže jak ho uvidíte, raději prchejte! :-D

    Toť vše. Komentáře nechávám zapnuté zatím jen na den, jako test kdyby mě třeba někdo upozornil na faktickou chybu hned po vydání.

    Ještě dodám: Díky všem laskavým čtenářům, kteří mě doteď v psaní povzbuzovali - každý váš rozumný nebo milý komentář mi rozhodně udělal radost, i když jsem na něj třeba nezareagovala. Vězte, že jste do jedových vod Internetu vnesli trochu světla a já vám za to moc děkuju :-).

    Takže - vzhůru do psaní Blogísku! A také do dokončení zbývajících povídek do sborníku hororových povídek, který se v krvi a hnisu nemilosrdně dere na svět. A také do práce na RPG Sapere Aude, které má skromnými prostředky ukázat, že hráčova vlastní mysl je ta nejlepší renderovací mašina. 

    Na tyhle tři věci teď napřu naplno výkon své velké, koňské hlavy a brzy vám snad umožním nahlédnout do temných hlubin lidské duše...


    10. července 2014

    Utopia (seriál) - 90%

    7/10/2014 Posted by Nikola Bornová , , ,
    Utopia, aneb naprosto dystopický seriál.

    Britové prostě dělají nejlepší seryjály (© jesisem lizulalo). Na rozdíl od Američanů se totiž tolik nebojí zaexperimentovat a vybočit ze zajetých kolejí. Také většinou seriály tolik nedření, takže přináší méne dílů, méně sérií a o to hutnější obsah. Misfits, Sherlock, IT Crowd, Black Books, Black Mirror...a teď i Utopia, kterou bohužel skoro nikdo nezná. A to je hrozná škoda.

    Tomuhle šestidílnému britskému masakru by měl dát šanci každý, kdo od seriálů čeká něco víc než jen nekonečné trampoty chlapíka, co za umělého smíchu publika hledá manželku. Utopia je něco jiného. Něco s myšlenkou.

    V seriálu se vše točí kolem kultovního a hodně úchylného komiksu Experimenty utopia, který vytvořil nějaký šílenec v blázinci těsně před smrtí. Skupinka skalních fanoušků komiksu se dozví o existenci rukopisu druhého dílu...a díky němu se zapletou do temné a chvílemi až černohumorné noční můry.

    Nebudu o ději psát víc - seriál exceluje právě ve hře s vaším očekáváním. Zarážející na tom všem je, že to, co ze začátku vypadá skoro jako psychedelická noční můra, postupně dostává jasný smysl. Dokonce i nějaké to poselství se najde. Je to chytré. Ale taky pořádně brutální.

    Opravdu - pokud nesnesete filmové násilí, raději se filmu obloukem vyhněte. Vraždy, mučení, psychopati, ujeté děti...všeho je tu požehnaně. Ti normálnější hrdinové se tím vším prodírají se staženými půlkami a nezvykle realisticky se snaží ze všeho hlavně vykroutit.

    Pokud ale máte silnější žaludek a snesete i občasný superčerný humor, tak si užijete ten skvělý pocit, kdy vám jezdí mráz po zádech a přitom se zmateně uchychtáváte. Třeba když se psychopatický RB ptá dalšího nic netušícího člověka "Kde je Jessica Hyde?"...brrrr.

    Vyzdvihnout musím i audiovizuální zpracování. Hra s barvami, kompozicí scén, se zvukem, rychlostí času nebo s rozporem hudby a právě probíhajícího děje - všechno je opět hodně netradiční. Když u jsme u té hudby - to je kapitola sama pro sebe. Poslechněte si sami, jestli se vám ta podivnost líbí.

    Mě se líbí hodně.



    Pár věcí se ale Utopii přeci jen vytknout dá - dětší herci jsou tu dobří, ale nároky na ně jsou obrovské a tak to občas zaskřípe. Navíc v posledních dvou dílech seriál trochu ztratí ze své šílené atmosféry a mírně sklouzne do kolejí vyježděných tlustou řití americké filmové školy.

    Přesto je to pro mě společně s Black Mirror jeden z nejzajímavších seriálových počinů posledních let. Utopii budete buď nesnášet jako zmatenou konspirační šílenost nebo z ní budete nadšení. Ale rozhodně byste jí měli dát šanci.


    Utopia na ČSFD

    p.s.Amíci samozřejmě ucítili šanci a už se chystají seriál přetočit do...ehm, americké angličtiny? Zřejmě nerozumí té britské. Režírovat by to prý měl David Fincher.

    8. června 2014

    Na hraně zítřka - 80% (2D verze s titulky)

    6/08/2014 Posted by Nikola Bornová ,
    Vypít 20 piv, zapařit jak ďábel, přežrat se jak prase...
    RESET! (těsně před kocovinou)
    Vypít 3 lahve vína, zapařit jak ďábel, přežrat se jak dobytek...
    RESET! (těsně před kocovinou)
    -využití time travel schopnosti běžným Čechem

    Na hraně zítřka je kombinace skvělé časosmyčkové komedie Na hromnice o den více, sarkastické military scifi Hvězdná pěchota a tak trochu i videohry Dark Souls. A je to kombinace překvapivě zábavná!

    Zemi už zase napadli zlí ufoni, během pěti let zlikvidovali prakticky celou Evropu a v cestě už jim stojí jen hrdinní Američané ve válečných exoskeletech, které jako by vypadly z dílen firmy DARPA. Vojenské píárko a válečný zelenáč major Cage (Cruise) je proti své vůli poslán na frontu a tam se mu stane přesně to, co každý čekal - po pár minutách umře. Jenže místo aby zůstala jaho mrtvola spořádaně ležet na bojišti jako ostatní, tak se resetuje čas a celé to začíná znova. Krutopřísná bojovnice Rita "Full Metal Bitch" Vrataski (Emily Blunt), která o tom zdá se něco ví, začne Cage v nekonečné časové smyčce trénovat.

    Trénink, boj, smrt.
    Trénink, boj, smrt...
    Trénink, boj, smrt......

    Tenhle letní blockbuster se nečekaně povedl. Děj opravdu svižně uhání kupředu, není tu jediné hluché místo, sem tam situaci zlehčí i nečekaný humor a trikovou stránku i design mimozemských "mimiků" zvládli tvůrci na jedničku.

    Samozřejmě jde pořád jen o americký blockbuster, takže o časových paradoxech a logice zápletky nemá smysl přemýšlet moc do hloubky, logických nesmyslů a nedomyšleností je tam dost. Ale žádné z nich nejsou patrné hned na první pohled a postavy samotné se chovají lidsky a logicky, takže mě jakožto divačku s mozkem nic vyloženě neuráželo. Filmu sice chybí jakákoli hlubší vrstva jakou měly inspirující příběhy (poučení se z vlastní hlouposti v Na hromnice o den více, satirická kritika armády a propagandy ve Hvězdné pěchotě, filozofická otázka o tom kam až ve válce jít jako v Enderově hře atd.), ale Cage tu alespoň prochází uvěřitelným osobním vývojem.

    Pro trochu mladší diváky, co hodně hrajou videohry, je tenhle film pecka a rozhodně by si ho neměli nechat ujít. Já bych z něj před dvaceti lety byla úplně říčná :-).

    Na hraně zítřka na ČSFD

    p.s.pokud si u filmu pořád říkáte, že vám trochu připomíná anime (Rita má meč ala Cloud z Final Fantasy, vojáci běhají v robotických oblecích, je tam silná hrdinka, ufoni jsou samé penetrační chapadlo atd.) tak to není jen váš dojem - autorem předlohy s příznačným názvem All you need is kill je japonský autor  Hiroshi Sakurazaka, který píše příběhy pro dospívající školáky.