České vydavatelství Comgad přichází s novým vydáním Zaklínače 2, které bude tradičně
velmi bohaté a tak je vhodná chvíle pro recenzi tohohle parádního kousku.
Zaklínač je dospělé RPG z pohledu třetí osoby, ve kterém hrajete za zaklínače Geralta (zaklínač je člověk zmutovaný tak, aby byl ideální bojovník s nestvůrami). Postavy i svět hry vychází z mimořádně oblíbených knih starého morouse Andrzeje Sapkowského, který o Geraltovi z Rivie začal psát už v osmdesátých letech. Fakt, je to už takhle stará stará postava! Zub času se jí ale ani trochu nedotkl, spíš naopak - v průběhu devadesátých let totiž zaklínač vyzrál do mimořádného hrdiny.
Sapkowski sice na prvním ani druhém dílu herního Zaklínače nespolupracoval, ale tvůrci z CD Projekt RED tu postavu natolik milují a znají, že to prakticky ani není poznat. Rozhodně se tu nedostavuje pocit jako třeba u Maxe Paynea, který je ve třetím dílu (od jiného studia) jiný člověk, jen se stejným jménem a dabérem.
O čtvrt století dlouhé historii Zaklínače píšu záměrně, abyste pochopili, že hra je zasazena do opravdu bohatého a košatého fantasy světa. Což je zároveň i jeho problém, ale o tom až na konci, teď ty pozitivní věci :-)
Zaklínač je dospělá hra. Tím myslím opravdu DOSPĚLÁ hra, ne jen hra, do které někdo přidal hodně krve. Čím?
- Není tu jasně rozdělené dobro a zlo, najdete tu spíš odstíny šedi - jako v reálném světě.
- Všechny postavy mají svoje jasné a pochopitelné motivace, svoje slabosti i dobré vlastnosti. Některé jsou trochu víc svině, některé jsou čestnější, ale nějaké škraloupy na duši má každý.
- Dialogy jsou velmi zajímavé - sprosté, živé a netradiční. Rozhodně to není klasické konverzování z většiny RPG, kdy vám cizí lidé diktují úkoly a všichni působí jak efektivní robotičtí zadavatelé tasků.
"Moje bába taky slyšela hlasy. Vždycky měla pěnu kolem pusy jako čokl a celá se posrala. Když už toho měl fotr plné zuby, umlátil jí sekerou."
- Musíte dělat těžká rozhodnutí, kdy třeba volíte mezi dvěma zly a přemýšlíte, co způsobí menší krveprolití.
- Vztahy ve světě jsou provázané, složité a realistické. Třeba elfí partyzáni Scoia'tael jsou v podstatě teroristi, jenže zároveň jsou to uprchlíci, které rozpínaví lidé vyhnali z jejich území, povraždili jejich rodiny a chovají se k nim jako k "negrům" (ano, i rasismus má ve světě Zaklínače zásadní roli). Kdo je ten špatný - ten, kdo myslící bytost připraví o domov, důstojnost a rodinu a chová se k ní jako k prašivému psu nebo ten, kdo se pak jak prašivý pes brání a kouše kolem sebe tak zuřivě, že zabíjí i nevinné okolostojící?
- Je to "vědečtější dark fantasy" (nevím jak to jinak nazvat), kde jsou nestvůry často výsledkem genetických experimentů nebo otravy všemožnými srajdami na městských skládkách. Magie tu není charakterizována spoustou barevných světýlek, je to spíš alchymie a schopnost používat telekinetické a pyrokinetické síly. A taky hodně hlavologie.
- Je tu dost erotiky, která je přirozenou součástí světa. Všechny ty věci, které v běžných fantasy neexistují - bradavky, prsa, zadečky, prostitutky, penisy, soulože, znásilnění, rození, sexuální nátlak, sprosťačinky - tu jsou, takže lidi tam působí tak nějak jako... lidi.
- Boje jsou vcelku náročné a nečekejte prosekávání se armádami nepřátel - když na Geralta naběhnou dva vojáci a rytíř ve zbroji, je to už dost obtížný boj, ve kterém občas zahynete a musíte dát load game.
- Svět není naleštěné, čisťounké místo, je tu i bláto, lidé jsou i tlustí a hnusní, špinaví, zarostlí... Geralt má po mnoha letech bojů s nestvůrami tělo zbrázděné tolika jizvami, že jich má skoro víc než zdravé kůže a rozhodně to není "sexy jizva přes obočí", jsou to všemožné realisticky vypadajicí jizvy od zubů, drápů nebo kyseliny, na které není moc příjemné se koukat.
- Dokonce i když je tam výjimečně bojovník ženská, není to kozatá modelka ale šlachovitá, potetovaná, pojizvená drsoňka (která se chlapské přesilovce stejně nemá šanci ubránit a stane se jí něco ošklivého... naštěstí Geralt jí udělá i něco hezkého)
- I takový herní deník, do kterého se vám zapisují události, úkoly nebo popisy postav, není nějaký abstraktní suchopárný list, ale jsou to zápisky Geraltova kamaráda, barda Dandeliona (česky Marigolda), který vše jakoby někdy v budoucnosti sepsal. Jeho popisy jsou sarkastické, vtipné a někdy i schválně trochu ohýbají realitu (aby v nich vypadal lépe). Bez debaty nejlepší journal, jaký jsem kdy ve hře četla!
To vše nic neříká o samotné zábavnosti HRANÍ, je to jen o příběhovém a atmosférickém podkladu celé hry. Ale právě ten dává hře punc opravdové originality a dospělosti, které se prakticky žádná jiná velkorozpočtová hra ani neblíží. Zaklínač 2 je v tomhle absolutní unikát. Výjimečná hra v tom nejlepším slova smyslu.
Hra je svižná a není v ní moc hluchých míst. Rozvoj postavy je tak akorát, abyste se neztráceli v tabulkách, ale zároveň skutečně ovlivňovali Geraltovy schopnosti podle svých preferencí. Boje jsou dostatečně obtížné, aby byly zábavné, ale ne frustrující. Nepřátelé se navíc často mění a není jedna univerzální strategie, která by platila na všechny - na lupiče ve vycpávané zbroji vytahujete ocelový meč a používáte rychlé údery, na obří pavoukovité svině zase stříbrný meč, silné údery, pasti a ohnivou magii. Zaklínač 2 je navíc velmi dlouhá hra a obzvlášť v Rozšířené edici vystačí na desítky hodin.
Při takové nebeské chvále - proč téhle výjimečné hře nedávám 100%? Je tu totiž i problém, který souvisí s tím, co jsem psala hned na začátku - realističnost a propletenost světa. Jsou tu mraky postav a soupeřících spolků, hromady království a zemí, diktátorů, tajných služeb, dvojitých agentů... Někteří mají skryté plány a taky plány skryté ve skrytých plánech...
Pro někoho je to možná úžasný zážitek, všechno to rozplétat, ale já jsem měla občas dost velký problém se ve všech postavách a zemích zorientovat (a to jsem četla prakticky všechny povídky a první dva romány). Skvěle zpracovaný deník tu byl sice velká pomoc, ale nechtělo se mi do něj koukat pořád, kdo že mě to teď zrovna odchytil na ulici. I hlavní nosná story o hledání vraha králů je trochu zvláštně rozplyznutá do všemožných nesouvisejících odboček a je těžké určit nějakou hlavní příběhovou linii.
Problém také je, že jak hru přestanete chvíli hrát - třeba na týden dva - je velmi těžké naskočit zpět. Nestalo se to jen mně, ale i řadě dalších lidí - z různých důvodů museli na chvíli přerušit ponor do světa Zaklínače a pozdější návrat do spletitého příběhu je pak dost složitý. Já jsem hru rozehrála a uložila k ledu dvakrát, než se mi ji podařilo znovu začít a dotáhnout do konce o rok později, když jsem měla víc času (aspoň jsem si zahrála vylepšenou verzi... která ale přidáním dalších postav a úkolů až odrazující spletitost ještě zvětšuje).
Hra by také mohla být trochu lépe optimalizovaná, protože ač je grafika pěkná, není nějak fenomenálně bohatá a přesto se hýbe i na slušném železe dost líně. UI bylo hned po vydání nic moc (hlavně práce s inventářem byla špatná), ale to je patchem vylepšeno.
Pokud ale máte dost času uhrát Zaklínače 2 v kratším časovém období, tohle RPG
vřele doporučuju. Aktuálně vychází nová
rozšířená edice - co všechno tam autoři přidali můžete kouknout třeba
sem. Fascinující také je, že všechen ten obsah navíc dává CD Projekt RED zdarma i majitelům původního vydání hry, takže žádné placené DLC za každé malé uprdnutí - pokud jste si Zaklínače 2 koupili hned na začátku, stačí stáhnout objemný patch.
Nové vydání je ale bohaté i tím, co je přibaleno - kdyby byla s takovouhle láskou připravovaná každá krabička, byl by hned svět hezčí místo :-)
Zaklínač 2: Rozšířená Edice můžete koupit třeba na Xzone (pozor, to ještě není ta Platinová edice, kterou linkuji na Comgadu - ano, je to už třetí vydání hry).
Příspěvky
