Tento blogísek i jeho autorka jsou k smíchu.

14. září 2014

Don't Starve - 60% (PC)

9/14/2014 Posted by Nikola Bornová

Don't Starve se survival sandboxová hra, takže víceméně patří do stejné skupiny jako Terraria, Starbound, Endless space, How to survive atd. Ve hře jde hlavně o prozkoumávání náhodně vygenerovaného světa, shánění surovin, výzkum nových věcí které vám umožní zkoumat ještě lepší věci a budovat si malou základničku atd.

Start hry je fajn - naservírovanou dostanete pěknou stylovou indie grafiku, pochopitelné ovládání, humor a dobrou hudbu. Úvodní grindování mnoha desítek kusů trávy, větviček, kamenů a dalších věcí je trochu otrava, ale člověk to udělá s vyhlídkou na to, že si něco vybuduje a bude se pak dál rozvíjet. NAvíc je to jen na začátku a je to spojené s poznáváním herního světa. Je to stejné jako ve výše jmenovaných podobných hrách.

Pak to ale přijde...permadeath. PERMADEATH! Ve hře kde explorujete a grindujete! Whyyyyy?!

Pokud nevíte co to je permadeath - když váš charakter zemře (a že je těch způsobů jak zemřít fakt hodně), je to prostě konec hry. Finito. Přijdete o veškerý postup. Dokonce to ale nefunguje ani tak, že byste se do hry připojili s novou, čerstvou postavou a sesbírali věci kolem mrtvoly. Ne, Don't Starve je víc originální - při smrti se vám smaže i uložená hra. Nová hra je pak pro jistotu v nově vygenerovaném světě, takže všechno co jste doteď dělali je vymazané. Jo, musíte zase začít grindovat od nuly.

Dvě hodiny si budujete svoje nové doupě, najednou vám tam v nevhodnou chvíli naběhne smečka velmi drsných vlků a konec. Celý cyklus únavného hodinového grindování od nuly je zpět.

Hra sice nabízí několik jednorázových způsobů (oltář, speciální amulet), jak se po smrti vrátit k životu s prázdným inventářem, ale je náročné je získat a jsou na jedno použití. Po použití se prostě zničí a není za ně náhrada.

Nechápu, proč se autoři rozhodli jinak docela chytlavou a roztomilou hru takhle zničit, ale spojit grindovací hratelnost s permanentní smrtí a mazáním sajvů...tohle prostě nechápu. Doporučuji jen lidem, které baví neustále začínat od nuly.

10. září 2014

Co do uší aneb nejzajímavější české podcasty 2014

9/10/2014 Posted by Nikola Bornová , ,
Moderní smartphony nejsou jen zařízení na focení selfíček, na kterých se všichni snažíme být tak sexy, až vypadáme jako vykroucené buzny postižené tetanem (bez ohledu na pohlaví). Na místech jako je pražská tramvaj / brněnská šalina nebo za chůze a běhání, wc, při trpění v čekárně nebo ve frontě na Apple Watch atd.  se s nimi dá dělat i spousta jiných věcí na ukrácení času.

Hraní gamesek, čtení e-booků nebo článků, nenápadné focení roštěnek, poslouchání nakradených MP3, koukání na seriály z torrentů, vrhání prasátek do výtřihů roštěnek, snaha něco najít na Google mapách... Smartphone je prostě úžasný krátič času.

No a pak jsou tu u nás pořád ještě nepříliš známé podcasty. Podcast vznikl spojením slov iPod (přehrávač hudby od Apple) a broadcast (vysílání). Je to něco jako internetové rádio, ale místo abyste otevírali Internet Explorer 6 a nechali běžet předpřipravený stream hudby a slov, stáhnete si speciální podcastovou aplikaci, zadáte do ní RSS adresu nebo jméno vybraných podcastů a pak už jen posloucháte. 

Podcasty většinou vychází jako pravidelné seriály jednou týdně, obvykle trvají 30 - 90 minut, mají nějaké vybrané téma a hlavně se v nich...povídá.

Většina podcastových přehrávačů umožňuje podcast stáhnout / offline synchronizovat, takže si na wifi nastahujete třeba deset dílů podcastu zaměřeného na focení a pak si je v klidu posloucháte i na odlehlých místech bez internetu (metro, lesy, hory, Brno...).

V moderních podcast aplikacích také už většinou nemusíte zadávat rss adresu se zdrojem podcastu, prostě v ní dáte vyhledávat něco jako "japonské hry s penisochobotnicemi" a vyskočí vám třeba tohle.

Většina nejlepších podcastů je samozřejmě anglicky, ale i na českém trhu si geek nebo technomolka...ugh... nebo geek girl může něco najít. Tady je pár tipů, které si pravidelně pouštím do uší já, ať už během chození do práce, běhání nebo v MHD.

Jeden z nejstarších českých podcastů, věnovaný primárně hrám. Původní osazenstvo portálu hrej.cz se změnilo a aktuálně se v něm vyskytují hlavně zkušení matadoři Jaromír Möwald aka jaxxiczek, Petr Strecker, Zdeněk Princ, Vojta Dřevíkovský a Jirka Bigas.

Podcast má dobrou strukturu a obvykle se v něm dozvíte to hlavní, co se dělo ve hrách i v životech podcasterů za minulý týden.

To co je ale pro mě hlavní lákadlo podcastů hrej.cz je pravidelně se objevující mPod, ve kterém jaxxiczek a Lukáš Kunce představují a pouští herní hudbu. Je to bomba, doporučuji poslechnout si všechny mPody i zpětně, tohle je fakt skvělý a ojedinělý počin. Dokonce i když tam Franta fuka představuje obskurní upištěné skladby z dob osmibitů.


Filmový podcast na Radiu 1, kde každý týden hodnotí filmové premiéry česká internetová celebriketka Franta Fuka, Ondřej Vosmík a Ivča Přivřelová a pořadem je provází Saša Michalidis. 

Vycházejí z konceptu vymyšleného nejslavnějším filmovým kritikem Rogerem Ebertem - v pořadu si promluví o filmech, properou je a nakonec musí každý z nich zhodnotit drsně zjednodušeným systémem - dají mu buď palec nahoru nebo dolu, žádná procentíčka nebo sociální jistoty. Prostě Doporučuji nebo Shnij v pekle.

Podcast je fajn, o filmech se v něm mluví většinou vtipně a bez obalu. Sice mě občas trochu otráví to jak Saša šije do Franty (Saša šije do Franty...zní to jen mně jako název písničky) a navíc Franta je docela slušný Master of Spoilers a klidně vám při recenzování Šestého smyslu řekne, že Brus Viliš je celou dobu...(smazáno!). Ale jinak je to fajn a vtipné a je tam i skvělý nápad posadit do jednoho pořadu proti sobě intelektuálštější Ivču proti přízemnějšímu Frantovi. 

Mimochodem, Odvážné palce můžete sledovat i jako vidcast na stream.cz.


První (nebo druhý?) nejlepší český podcast o hrách. Každý týden se sejdou Lukáš Grygar, Pavel Dobrovský, Martin Bach a Petr Poláček a příjemně pokrafou o tom, co se dělo za poslední týden ve hrách. Občas je podpoří i chlupatá Julka nebo omoudří vývojáři jako Lukáš Macura nebo Dan Vávra.

Na tomhle podcastu je fajn, že často zabrousí i do diskuze o umělecké hodnotě her, rovnoprávnosti ve hrách, hraní na blízkém východě nebo do dalších ožehavých témat. Obzvlášť pokud je pohromadě idealistický Lukáš a cynicky pragmatický Martin, bývá debata příjemně živá.

Občas se ve streamu také objeví nový pořad Tea Club, kde Pavel zpovídá české vývojáře. Takže kdyby vás zajímala i tahle podivná stvoření, máte možnost.


Druhý skvělý podcast věnovaný filmovým premiérám v kinech a v poslední době občas i novým seriálům. Aleš Stuchlý, Vít Schmarc a Dan Řehák skvěle kombinují dobré teoretické znalosti filmů, filmovou intelektuálštinu, filmovou debilštinu a totální rozjívenost. Je to výborný eintopf, díky kterému se občas v poloprázdném nočním metru začnu sardonicky šklebit a hlasitě funět - znáte to, když se nechcete tlemit nahlas, končí to obvykle explozivní slinoprskající katastrofou, po které se vyděšení lidé okolo raději rozptylují po okolí.



No...a to je v základu asi vše. Ještě bych možná mohla doporučit podcast Snídaně s... Petra Máry a (obvykle) Tomáše Hajzlera, který se věnuje správnému stravování. 

Ale další zajímavé pořady jako fotografický 4Foto Honzy Březiny či techno-Apple-geekovský Digit Petra Máry a Honzy Březiny, a pár dalších podcastů nemůžu v tomhle seznamu doporučit čistě z toho důvodu, že silně spoléhají na obraz a tak jde o vidcasty, nikoly podcasty. A s poklidným posloucháním vidcastu za chůze už to není tak slavné.



p.s.Někdy příště se pokusím doporučit pár mých oblíbených aplikací pro poslouchání podcastů - nejsem fangirl žádné firmy, takže poslouchám na Androidu, iOS i Windows Phone a na každém mám nějakou oblíbenou appku. Také vám někdy musím pořádně doporučit podcast You are not so smart, který je sice anglicky (a to v poměrně složité angličtině), ale je prostě boží :-)




1. září 2014

Mezi herními vývojáři se cosi šíří...

9/01/2014 Posted by Nikola Bornová
Stále častěji se setkávám s určitým druhem vývojářů, který byl dřív velmi vzácný, ale aktuálně prorůstá herním průmyslem podivuhodnou rychlostí. V duchu si je nazývám "věční startupisti".

(ilustrační obrázek)

Při pečlivém pozorování jejich chování v přirozeném habitatu open space kanceláří a vývojářských konferencí jsem vypozorovala pozoruhodné množství společných rysů. Tady jsou některé z nich:

  • Milují svůj obor. Ať už je to cokoli.
  • Zbožňují konference a účastní se jich za každé možné příležitosti. Ve velkých počtech. Nejlépe přes víkend se závěrečnou party, kde se lehce společensky unaví dvaceti drinky a dovozovým značkovým pivem... (hm, družení při afterparty vlastně asi i vysvětlují, proč jich teď tak přibývá.)
  • Zbožňují moderní talk a terminologii, která je opravdu in. Během diskuzí na sebe láskyplně chrlí termíny jako ARPU, DAU, gamification, agilní scrum sprint whatever, monetizace, KPI, UX atd. atd., takže pak vznikají věty jako: "U naší aplikace pro výběr hygienických vložek se teď víc soustředíme na gamifikaci. Lepší jůex nám zvedlo kejpíáj, takže naše arpu se zvedlo o půl procenta. Po dvou dalších iteracích fórkastujeme zlepšení o dalších 173,24 procenta."
  • Všechno, co je známé mezi mudly, už je pro ně dávno přežité. Zásadně nejsou moderní, ale postmoderní. Nebo hypermoderní. Nebo retromoderní?
  • Vizuálně jsou snadno identifikovatelní, protože "The hipster Force is strong with this one".
  • Mac & iPhone na věčné časy!
  • Intenzivně studují moderní trendy ve hrách, hlavně přes weby jako Business Insider, The Verge, Fortune, Dailyfinance či Economist.
  • Hry nehrají, nemají na to při studiu správného UX čas. Vlastně je ani nikdy moc nehráli a nezajímají je. Podstatné jsou moderní trendy.
  • Pijí kafe za 37 dolarů.
  • Rádi se smějí konformitě a omezenosti běžných vývojářských mudlů, kteří nedokáží myslet "outside the box" jako oni. Když se dosmějí, uloží se ke spánku ve své značkové papírové krabici za třicet tisíc dolarů.
  • Umí dobře prezentovat a tak prezentují rádi a často. Powerpoint už je samozřejmě passé, jsou tu lepší tooly. Ale na tom nezáleží, hlavní je mít dobrou infografiku!
  • Každý večer před spaním odříkávají modlitbu "Angel investore náš, jenž jsi na Wall street nebesích..."

Tuhle skupinu, kterou si možná trochu nepřesně nazývám "věční startupisti", charakterizuje ještě spousta dalších věcí a ne všechy jsou špatné - rozhodně jim nechybí ryzí nadšení pro věc a často jim nechybí ani dobré teoretické znalosti. Ano, jsou to lidé, kteří svou prací žijí.

Ale je tu jeden problém, kterého jste si ve výčtu výše možná všimli.

Při všem tom entuziasmu a sledování nejmodernější trendů tak trochu...úplně maličko...zapomínají vyvíjet hry.

Začínám se obávat, že se nám v herním vývoji objevuje víc a víc lidí, kteří zapomínají, že vývoj dobré hry je hlavně spousta dřiny. Spousta a spousta úmorné práce, která se neudělá pomocí vzletných prezentací nebo teoretických diskuzí. Ano, i ty jsou občas třeba, ale to pravé gró vývoje her leží jinde.

Snad tahle móda poleví a "veční startupisti" se uchýlí do svých brlohů v Palo Alto...



24. srpna 2014

Jo, budu psát dál. Ale...

8/24/2014 Posted by Nikola Bornová
Když někdy zavítám do diskuzí, ráda si čtu větičky s tím magickým ALE. Větné konstrukce s touhle zázračnou spojkou tvoří úžasné logické celky jako:

"Já teda nejsem rasita, ale... (následuje brutálně rasistický příspěvek)"
"Jako já mám děti rád, ale... (následuje příspěvek o tom, jak dobře bude to zlobivé dítě hořet v kamnech)"
"Nerada bych tě urazila, ale... (následuje brutální urážka)"
atd.

Stejným způsobem funguje i nadpis tohoto příspěvku - ano, mám zase trochu energie a tak začnu trochu psát, ALE...

...budu si psát spíš pro sebe než pro vás.

...budu psát jako kdysi, když mě nikdo neznal a nikdo nečetl a já neměla ten paralyzující pocit "že to musím napsat dobře".

...budu psát tak, ža nebudu myslet na komentáře, které mi budou vyčítat co za strašné kraviny píšu (i když třeba komentář kritizuje něco, co v mém článku ani není).

...budu psát víc bez ladu a skladu, protože mi to pomáhá tříbit si vlastní myšlenky.

Po pravdě řečeno - jsem přesvědčená, že tímhle způsobem stejně vznikají nejlepší věci. Nedělat si hlavu s tím, že se bude někdo cítit uražen a prostě to solit do klávesnice bez filtru předposranosti. Být upřímná, psát pěkně na rovinu. Se všemi tak mluvím, tak proč bych tak neměla i psát. Důležité je jen necpat před lidi tác se shnilými rajčátky určenými k hodu - ano, v informační éře to jsou například komentáře pod články.

Stručně - tohle je můj blog a budu si tu rovnat myšlenky. Pokud se někomu nelíbí, co píšu, ať sem nechodí. Říká se tomu zdravý selský rozum :-)

Pro svoje střádání myšlenek jsem si dokonce vytvořila nový štítek Blogísek. Takže jak ho uvidíte, raději prchejte! :-D

Toť vše. Komentáře nechávám zapnuté zatím jen na den, jako test kdyby mě třeba někdo upozornil na faktickou chybu hned po vydání.

Ještě dodám: Díky všem laskavým čtenářům, kteří mě doteď v psaní povzbuzovali - každý váš rozumný nebo milý komentář mi rozhodně udělal radost, i když jsem na něj třeba nezareagovala. Vězte, že jste do jedových vod Internetu vnesli trochu světla a já vám za to moc děkuju :-).

Takže - vzhůru do psaní Blogísku! A také do dokončení zbývajících povídek do sborníku hororových povídek, který se v krvi a hnisu nemilosrdně dere na svět. A také do práce na RPG Sapere Aude, které má skromnými prostředky ukázat, že hráčova vlastní mysl je ta nejlepší renderovací mašina. 

Na tyhle tři věci teď napřu naplno výkon své velké, koňské hlavy a brzy vám snad umožním nahlédnout do temných hlubin lidské duše...


10. července 2014

Utopia (seriál) - 90%

7/10/2014 Posted by Nikola Bornová , , ,
Utopia, aneb naprosto dystopický seriál.

Britové prostě dělají nejlepší seryjály (© jesisem lizulalo). Na rozdíl od Američanů se totiž tolik nebojí zaexperimentovat a vybočit ze zajetých kolejí. Také většinou seriály tolik nedření, takže přináší méne dílů, méně sérií a o to hutnější obsah. Misfits, Sherlock, IT Crowd, Black Books, Black Mirror...a teď i Utopia, kterou bohužel skoro nikdo nezná. A to je hrozná škoda.

Tomuhle šestidílnému britskému masakru by měl dát šanci každý, kdo od seriálů čeká něco víc než jen nekonečné trampoty chlapíka, co za umělého smíchu publika hledá manželku. Utopia je něco jiného. Něco s myšlenkou.

V seriálu se vše točí kolem kultovního a hodně úchylného komiksu Experimenty utopia, který vytvořil nějaký šílenec v blázinci těsně před smrtí. Skupinka skalních fanoušků komiksu se dozví o existenci rukopisu druhého dílu...a díky němu se zapletou do temné a chvílemi až černohumorné noční můry.

Nebudu o ději psát víc - seriál exceluje právě ve hře s vaším očekáváním. Zarážející na tom všem je, že to, co ze začátku vypadá skoro jako psychedelická noční můra, postupně dostává jasný smysl. Dokonce i nějaké to poselství se najde. Je to chytré. Ale taky pořádně brutální.

Opravdu - pokud nesnesete filmové násilí, raději se filmu obloukem vyhněte. Vraždy, mučení, psychopati, ujeté děti...všeho je tu požehnaně. Ti normálnější hrdinové se tím vším prodírají se staženými půlkami a nezvykle realisticky se snaží ze všeho hlavně vykroutit.

Pokud ale máte silnější žaludek a snesete i občasný superčerný humor, tak si užijete ten skvělý pocit, kdy vám jezdí mráz po zádech a přitom se zmateně uchychtáváte. Třeba když se psychopatický RB ptá dalšího nic netušícího člověka "Kde je Jessica Hyde?"...brrrr.

Vyzdvihnout musím i audiovizuální zpracování. Hra s barvami, kompozicí scén, se zvukem, rychlostí času nebo s rozporem hudby a právě probíhajícího děje - všechno je opět hodně netradiční. Když u jsme u té hudby - to je kapitola sama pro sebe. Poslechněte si sami, jestli se vám ta podivnost líbí.

Mě se líbí hodně.



Pár věcí se ale Utopii přeci jen vytknout dá - dětší herci jsou tu dobří, ale nároky na ně jsou obrovské a tak to občas zaskřípe. Navíc v posledních dvou dílech seriál trochu ztratí ze své šílené atmosféry a mírně sklouzne do kolejí vyježděných tlustou řití americké filmové školy.

Přesto je to pro mě společně s Black Mirror jeden z nejzajímavších seriálových počinů posledních let. Utopii budete buď nesnášet jako zmatenou konspirační šílenost nebo z ní budete nadšení. Ale rozhodně byste jí měli dát šanci.


Utopia na ČSFD

p.s.Amíci samozřejmě ucítili šanci a už se chystají seriál přetočit do...ehm, americké angličtiny? Zřejmě nerozumí té britské. Režírovat by to prý měl David Fincher.

8. června 2014

Na hraně zítřka - 80% (2D verze s titulky)

6/08/2014 Posted by Nikola Bornová ,
Vypít 20 piv, zapařit jak ďábel, přežrat se jak prase...
RESET! (těsně před kocovinou)
Vypít 3 lahve vína, zapařit jak ďábel, přežrat se jak dobytek...
RESET! (těsně před kocovinou)
-využití time travel schopnosti běžným Čechem

Na hraně zítřka je kombinace skvělé časosmyčkové komedie Na hromnice o den více, sarkastické military scifi Hvězdná pěchota a tak trochu i videohry Dark Souls. A je to kombinace překvapivě zábavná!

Zemi už zase napadli zlí ufoni, během pěti let zlikvidovali prakticky celou Evropu a v cestě už jim stojí jen hrdinní Američané ve válečných exoskeletech, které jako by vypadly z dílen firmy DARPA. Vojenské píárko a válečný zelenáč major Cage (Cruise) je proti své vůli poslán na frontu a tam se mu stane přesně to, co každý čekal - po pár minutách umře. Jenže místo aby zůstala jaho mrtvola spořádaně ležet na bojišti jako ostatní, tak se resetuje čas a celé to začíná znova. Krutopřísná bojovnice Rita "Full Metal Bitch" Vrataski (Emily Blunt), která o tom zdá se něco ví, začne Cage v nekonečné časové smyčce trénovat.

Trénink, boj, smrt.
Trénink, boj, smrt...
Trénink, boj, smrt......

Tenhle letní blockbuster se nečekaně povedl. Děj opravdu svižně uhání kupředu, není tu jediné hluché místo, sem tam situaci zlehčí i nečekaný humor a trikovou stránku i design mimozemských "mimiků" zvládli tvůrci na jedničku.

Samozřejmě jde pořád jen o americký blockbuster, takže o časových paradoxech a logice zápletky nemá smysl přemýšlet moc do hloubky, logických nesmyslů a nedomyšleností je tam dost. Ale žádné z nich nejsou patrné hned na první pohled a postavy samotné se chovají lidsky a logicky, takže mě jakožto divačku s mozkem nic vyloženě neuráželo. Filmu sice chybí jakákoli hlubší vrstva jakou měly inspirující příběhy (poučení se z vlastní hlouposti v Na hromnice o den více, satirická kritika armády a propagandy ve Hvězdné pěchotě, filozofická otázka o tom kam až ve válce jít jako v Enderově hře atd.), ale Cage tu alespoň prochází uvěřitelným osobním vývojem.

Pro trochu mladší diváky, co hodně hrajou videohry, je tenhle film pecka a rozhodně by si ho neměli nechat ujít. Já bych z něj před dvaceti lety byla úplně říčná :-).

Na hraně zítřka na ČSFD

p.s.pokud si u filmu pořád říkáte, že vám trochu připomíná anime (Rita má meč ala Cloud z Final Fantasy, vojáci běhají v robotických oblecích, je tam silná hrdinka, ufoni jsou samé penetrační chapadlo atd.) tak to není jen váš dojem - autorem předlohy s příznačným názvem All you need is kill je japonský autor  Hiroshi Sakurazaka, který píše příběhy pro dospívající školáky.


23. května 2014

Proč zůstávat v kině do konce titulků?

5/23/2014 Posted by Nikola Bornová

S Godzillou a novými Xmeny v podstatě startuje blok letních blockbusterů a přišel čas položit se na otázku - zůstáváte v kině až do konce titulků, nebo jdete ven okamžitě po posledním záběru?

Pokud z kina prcháte jak kdyby vám Koudelka u zadku hořel, možná si říkáte - proč ti ostatní joudové čekají do konce titulků? Dyť si je stejně nezapamatují. Nebo je to poklona tvůrcům? Tohle přece není divadlo a filmový štáb tam není....dyť je to demence!

Ano, máte pravdu. Tvůrci s vámi v kině obvykle nesedí, číst jména v titulcích moc velký zážitek není, močák je naplněn k prasknutí, popcorn došel...proč zůstávat až do konce?

Fronta ze sálu a kina
Už při blížícím se konci filmu si spousta diváků masíruje hýžďové svaly, aby mohli co nejrychleji startovat k východu. Ve výsledku se pak jen naštosují u východu ze sálu. A pak ještě jednou ve východu z kina.
Ale pokud si v klidu počkáte do konce titulků, odkráčíte volně a hrdě, bez fronty.

Záchody
Běžné filmy trvají 90-120 minut, někdy i více. K tomu přičtěte všechny ty reklamy na Rytmus źivota, žvýkačky, voňavky, smradlavky a brzy možná i prací prášek a vložky. Plus několik trailerů. Plus pití, které k radosti ostatních srkáte celý film. Všechny tyhle věci spolu zákeřně v kooperují a napumpují močák k prasknutí. Ke konci filmu už často křížíte nohy a děláte salta, abyste ještě chvilku vydrželi
Jenže hned po konci filmu se vyhrne ze sálu většina lidí a močák má naducaný spousta z nich. Kam asi zamíří? Ve výsledku si tedy počkáte ve frontě ze sálu a pak dojdete na záchody plné lidí.
Pokud si počkáte na konec titulků, můžete jít na krásně volné záchody a v klidu si ulevit. Klidně to nemusí být jen number 1 - váš koncert už tam po titulcích skoro nikdo neuslyší.

Vstřebání konce filmu
Když skončí dobrý film, měl by ve vás zanechat nějaký dojem, že? Kvůli tomu do kina chodíme.
Rozumný divák po skončení filmu ještě chvíli posedí, do uší mu přitom hraje pečlivě vybraná hudba...a může dovstřebat celý film. Přemýšlejte - není lepší si skvělý zážitek z filmu vychutnat v klidu sálu, na relativně pohodlném křesle, než rychle vyběhnout ven, do starostí všedního dne, které jakýkoli zážitek rychle rozpustí?
Kvalitní zážitek je jako rostlinka - potřebuje aspoň chvilku na zakořenění. Pokud už při poslední scéně odcházíte třeba do ruchu nákupního centra nebo ulice tak je to podobné, jako kdybyste na semínko zážitku, které leží na slupce vaší dušičky, hlasitě pčíkli. Prostě ho odfouknete.
Nechte zážitek aspoň trochu zakořenit. Vyplatí se to. Přeci jen - za zážitek jste si zaplatili pěkně drsný peníz.

Scéna po titulcích
No jo, mrdky filmařský si na nás občas nachystají tuhle podpásovku. Třeba spektákly od Marvelu jsou tímhle proslulé - skončí titulky a pak přijde nějaká krátká, břitká scénka. Příliš brzkým odchodem se o tuhle scénku ochudíte.

Úcta k filmu
Poslední, ale důležitá věc - tím, že si u filmu posedíte až do úplného konce a "projevíte úctu" k autorům díla (i když ti nejsou nikde v dohledu) ve skutečnosti děláte velmi pozitivní věc pro sebe.
Pokud z kina utíkáte a hned zamíříte někam do butiku nebo na tramvaj nebo na mísu, děláte z filmu něco jako fast food. Čistě svým přístupem film sami sobě znehodnocujete. Děláte z něj hamburg, který se co nejrychleji zkonzumuje a už se sprintuje dál.
Když ale ještě chvíli posedíte, prohloubíte si zážitek. Většina věcí má takovou hodnotu, jako hodnotu jim dáte. To je prostá, selská logika, na kterou často zapomínáme. Takže když film "uctíte" počkáním až do úplného konce, zvýšíte tím jeho hodnotu. Sami sobě. A na vašem dobrém pocitu přece záleží, nebo ne?


Bonusovka: popkorn a kola
No a pokud jste opravdu otrlí dojížďáci, můžete se docela slušně najíst i napít, protože v sále po hromadném úprku diváků určitě zůstala spousta jídla a pití...

...ok, poslední bod...křup křup křup...neberte vážně. Aspoň zbyde víc na mě. Protože já rozhodně do konce titulků čekám.

18. května 2014

Godzilla - 65% (s titulky, IMAX verze)

5/18/2014 Posted by Nikola Bornová ,


Nejprve skvělý trailer, který nás láká do kin. Tváří se jako katastrofické drama, hraje na temnější strunu, herecký výkon Bryana "kua Heisenberg!" Cranstona a úžasný chorál, ze kterého jezdí husina po zádech.


Film tyhle věci opravdu přináší  - záběry z traileru jsou ve výsledném filmu podobně silné...a podobně dlouhé. Je jich prostě velmi málo. V podstatě bych řekla, že každému dospělejšímu divákovi možná stačí výše nalinkovaný trailer a odnese si všechno, co potřebuje. Studio, které trailer sestříhalo, udělalo skvělou práci, vyfiltrovalo méně silné momenty a nechalo jen dvě a půl minuty toho, co je na filmu super.

Stručně - nová Godzilla je imho velmi podobná filmům Cloverfield (česky Monstrum) a Super 8, ale je o kousíček míň dramatická a trochu víc pitomoučká. Toť vše. Žádný zázrak se nekoná. Rozhodně je výrazně lepší než minulý americký pokus o předvedení ničivé síly Gojiry, ale kdo čekal úžasné epické drama se skvělým hereckým výkonem Heisenberga...bude zklamaný.

Ideální divák pro Godzillu je kluk ve věku 12-15 let. Nemyslím to nijak ironicky - pokud, milý čtenáři, patříš do téhle skupiny, přičti si k mému hodnocení 20% a jdi na to do kina. Nejlépe asi do IMAXu, protože 3D tu patří k těm lepším. Pro zbytek - raději si asi počkejte na release na bluray, těch několik božích scén za 220,- korun nestojí.


p.s.pokud umíte anglicky a zajímalo by vás, jestli by Gojira mohla skutečně žít, vsauce pro vás připravili video právě o tomhle.




p.p.s. přišlo to jen mě, nebo monstra ve filmu občas měnila velikost? A vadilo taky někomu, že se pro ně měnily fyzikální zákony a ta "hodná" monstra najednou nedělala tsunami jako na začátku atd.?