Kolektivní nevědomí?

Existuje kolektivní nevědomí? Je reálná síla, která spojuje všechny lidské mysli v jednu gigantickou superknihovnu, ze které všichni čerpáme?

Každý, kdo je nějaký způsobem kreativně činný - jedno jestli vědecky nebo umělecky - se určitě několikrát v životě dostal do situace, kdy přišel na něco geniálního. Na něco tak zajímavého, až sám sebe překvapil, kde se to v něm vzalo. Pak to chtěl sdělit světu. A zjistil, že už to před ním dávno vymyslel někdo jiný.

Některé obory jsou k tomu náchylnější, některé méně. Co se týče tvorby her, mám pocit, že je tahle "tajemná" síla skutečný atlet.

Sama jsem se s tím setkala x-krát a nepřestává mě uvádět v úžas to, jak snadno se tím sama nechám pohltit.

Co třeba tohle:

Hrajete šikovného, ale jinak vcelku normálního inženýra-technika. V malé kosmické lodi, s jen několikačlennou posádkou, se na hranici prozkoumané části pustého vesmíru dostanete na obří vesmírnou stanici, která je určena k těžbě nerostů a zároveň k výzkumu planet a nových materiálů a látek. Stanice je v dezolátním stavu po neznámé nehodě a zdá se totálně opuštěná.

Vaše přístání není zrovna učebnicové a posádka lodi se navíc někde ztratila. Hlava vás bolí jako střep. Kde je vaše posádka? Co znamenají ty divné vize?
Pro začátek je důležité si hlavně zachránit kůži. Musíte tedy na opuštěné stanici najít náhradní díly na opravu své lodi i zbylé členy vlastní posádky. Jenže na zdánlivě opuštěné stanici asi nejste sami. Něco se plíží temnotou a pozoruje vás to. A určitě to není nic dobrého.

Postupně se propracováváte stanicí k centrálnímu počítači, překonáváte elektronické zámky pomocí miniher ve zvláštním digitálním "matrixu". V akčních minihrách překonáváte části lodi, kde nefunuje gravitace a musí vám přitom vystačit jen ten drobek kyslíku, který v sobě udrží váš narušený oblek technika. Občas putujete i po vnějším plášti stanice, kde jsou vaše šílené vize horší než kdekoli jinde. Noční můra se začíná prolínat s realitou.

Že by trochu nešikovně popsaný Dead Space? Nikoli, tohle je návrh hry Alone, který jsem před lety vytvořila pro Dreamcatcher. Taková shoda určitě stojí za pozornost...

Nebo další.

Adventura. V hlavní roli sympatická hrdinka Laura. A vy. Vy sami, za svým počítačem. Laura je nezávislá, samostatná bytost, vy jí jen můžete skrze svůj počítač pomáhat v postupu. Různými triky, ve kterých se pomalu zlepšujete, dokážete mírně interagovat s prostředím hrdinky, která se snaží najít svého milovaného snoubence v alternativní realitě ovládané fašistickou korporací. Můžete v jejím světě ovládat elektřinu. Můžete jí pomocí záblesků ukazovat zajímavá místa, na která by se měla podívat. Později dokonce dokážete pohybovat malými předměty.
A Laura o vás ví. Z počátku se vás bojí a vy si musíte získat její důvěru. Čím větší je její důvěra, tím víc můžete v její realitě udělat. A když je spojení vašeho počítače se stroji v jejím světě dost velké, můžete se do toho pustit pořádně a ovládnout ji. Nebo jí pomoct zachránit milence. Nebo se do sebe můžete zamilovat. Všechno závisí na tom jak se chováte. Na vašich volbách.

No dobrá, není to přesně to samé jako zajímavá adventura Experience112, ale ta hlavní myšlenka zůstává stejná. Jste za svým počítačem, nepřímo interagujete s hrdinkou, která přímo s vámi komunikuje a společně se snažíte dobrat k cíli. A samozřejmě jsem concept téhle hry, nazvané Choices, napsala dlouho před tím, než se objevilo Experience112.

A co třeba akční 3rd person akce o člověku, který je nakažen zvláštním retrovirem, který mu infikuje nejprve ruku, kterou to ošklivě zdeformuje, ale získá tím také zajímavé schopnosti? Jenže nákaza se rozlézá celým tělem a pomalu napadá a ničí mozek. A hrdina se v průběhu hry čím dál tím více podobá monstrům, kterým má zabránit v šíření infekce. A přitom také musí zjistit, odkud nákaza pochází a co se to kolem vlastně děje.
Dobře, na první pohled nic moc zápletka, ale musíte uznat, že Dark Sectoru je to více než jen podobné. I když v této hře s trapným pracovním názvem Mutation mělo být vše nakonec jinak a vše způsobilo narušené vnímaní reality způsobené psychotropní drogou, velká část hry je skoro totožná.


Nastřelila jsem tu jen pár věcí. Ale v podstatě pravidelně se mi stává, že když sestavím nějaký koncept a řeknu si "jejda, to vypadá docela dobře", tak si můžu být skoro jistá, že do tří let se skoro stejná hra objeví. Nebo už se dokonce objevila a jen o ní nevím. A co je nejdůležitější, nezáleží moc na tom, jestli ten návrh dorazí do Electronic Arts, Dreamcatcheru nebo jiné publisherské společnosti nebo ho nikomu neukážu. Můžu to zamknout doma do trezoru, schovat za obraz Klause, kterého by se žádný rozumný člověk nedotkl ani tyčí, a stejně si námět najde cestu ven. Kudy?

Takže zpět k otázce - existuje tajemné kolektivní nevědomí? Jakási telepatická síla, na kterou jsme všichni napojeni?

No, tím si nejsem tak jistá...

Pravděpodobnější je to, že naše mozky prostě reagují a fungují podobně. Do hlav se nám neustále derou terabyty dat skrze televizi, internet, noviny, knihy a filmy. Ať chceme nebo ne, je většina těch informací díky globalizaci stejná nebo hodně podobná. Je to gigantický proud dat, který proudí okolo celé planety a do jisté míry programuje naše mozky. Gejzír splašků i geniálních nápadů, informací o světě i lidech v něm.

Dobrá, někdo chodí na Jamese Bonda a někdo raději čte Harryho Pottera. Ale všichni víme, co tyhle značky znamenají. Přišly k nám v podobnou dobu a v podobné situaci. A mozky některých kreativních lidí v tom nevědomky najdou zdánlivě nesmyslná spojení a vyplyvnou nějaký nápad. A světe div se, ten nápad je stejný u jakési tlamiczky v maličké zemi uprostřed Evropy, v hlavě creative directora Electronic Arts i v hlavě patnáctiletého pařana Sergeje v Moskvě.

Což ale neznamená, že by mě to o to méně fascinovalo. Už se moc těším na svoje další hry. Co třeba Darkwater - detektivní adventura plná časových paradoxů? Na tu se docela těším. Kdo ji asi udělá a pod jakým jménem? To jsou nervy! A co třeba akční RPG Non-lethal, kde celou hru musíte projít bez jediného mrtvého, takže využíváte hlavně vyjednávání, důvtip, všemožné bondovské hračičky nebo v nezbytném boji nezvyklý styl boje, kde protivníka sérií pohybů porazíte nasazením pout? Tak na to se fakt těším!