Ať vejde ten pravý

Eli vedla dlouhý a smutný život...

Těžko říct, co přesně znamená aktuální mánie kolem upírů. Populární témata ve filmech, literatuře a nově i ve hrách totiž vždy odráží ducha doby.




V období těžkých krizí obvykle získávají na oblíbenosti horrory. Když v Americe zavládla vlna strachu před komunisty, neuvěřitelně to postrčilo filmy o invazi mimozemšťanů.

Co asi znamená aktuální móda upírských filmů? Je to volání po větším uvolnění našich vnitřních pudů? Je to volání po sexuální revoluci? Nebo pocit izolovanosti způsobený paradoxně technikou, která by nás měla spojovat? A nebo jen hodně producentů onemocnělo chudokrevností?

Vlna upírských filmů získala na síle tolik, že zasáhla dokonce i tvůrce ve Švédsku. Před více než rokem tam Tomas Alfredson zfilmoval román Johna Lindqvisty a tohle zvláštní drama se po dlouhé době konečně dostalo i do českých kin.

Ať vejde ten pravý je zvláštní, velmi zvláštní film. Nemůžu ho doporučit každému. Patří mezi ta vzácná díla, která někoho doslova uhranou a ostatní u filmu jen pokrčí rameny a řeknou, že to bylo docela dobrý, ale dost pomalý a ty efekty mohly bejt lepší.

Stejně jako u nedávno hodnoceného Moon totiž zásadně záleží na tom, jakýma očima na film koukáte. Odvažuji se tvrdit, že pokud je vám něco přes třicet a občas vám hlavou prokmitnou melancholické vzpomínky na vyrůstání během osmdesátých let, pokud jste se jako děti cítili jako outsiděři, zažere se vám film pod kůži jako máloco jiného.

Ať vejde ten pravý není horror. Ano, jde tam o upíra a to dokonce "pravého", mystického, nikoli o ty všemožné moderní mutanty. Film je ale ve skutečnosti spíš křehkým, melancholickým dramatem o pocitu odcizení a izolace od ostatních. Osamělá, ze společnosti vyděděná upírka Eli je tu paralelou k Oskarovi, šikanovanému klukovi s rozvedenými rodiči, který stejně jako ona není schopný cokoli se svým osudem udělat. Protnutí jejich osudů má díky tomu neuvěřitelnou sílu a i když je Eli vlastně přišerné monstrum, bude vám jí líto...

Tedy pokud jste ten správný divák pro tenhle film. Protože o vás a o vašich zkušenostech a schopnosti vcítit se do dvou malých hrdinů to celé je.

Vřele doporučuji jít na film do kina, po republice putuje jen pár kopií a byla by škoda promarnit příležitost. I když je docela velká šance, že se do vás atmosférou netrefí.

Pro mě je to nejlepší upírský film vůbec. I přesto, že vlastně o upírech není.







Ať vejde ten pravý na ČSFD