Tento blogísek i jeho autorka jsou k smíchu.

17. října 2011

Nostalgické vzpomínky kinomaniačky

10/17/2011 Posted by Nikola Bornová ,
(Varování Ministerstva zdravotnictví: tento článek obsahuje větší než malé množství nostalgie a u cynických jedinců může vyvolat alergickou reakci.)

Dobrá, určitě se mezi čtenáři najde někdo, kdo do kina chodí častěji a raději než já a kdo viděl i ty horrory, scifi a fantasy o jakých jsem já ani neslyšela. Přesto se počítám do skupiny Homo Sapiens Cinematicus.




Jako dítě jsem snídala celuloid, zapíjela to vývojkou a zuby jsem si čistila Encyklopedií filmu. Když jsem přibližně před čtvrt stoletím na chvilku poprvé držela v ruce dálkové ovládání videorekordéru hned jsem věděla, že tahle brána do jiných, fantastických světů, bude moje úžasná alternativní realita. Jediné, co dokáže jakž takž konkurovat mojí lásce k filmům je láska ke knížkám, hrám nebo mončičákům...ups, to jsem neměla říkat.

Lístky do kina si skladuju asi od deseti let. Tady můžete kouknout na malý nostalgický náhled - jsou to hromádky lístků od roku 1998 dodneška, ty ještě starší mám bohužel jinde.

Kolik tipujete, že to je lístků?


Nejsou tam lístky z festivalů v Karlových Varech ani Praze, lístky z projekcí k nějaké události apod. Jsou to jen lístky z kin, do kterých jsem šla "načisto" - žádná událost, žádné VIP, prostě šup ke kase, předat penízky a jít do temného sálu, odkud mě teleportovali do jiného světa. Nejsou to asi úplně všechny lístky za posledních 12 let, sem tam jsem něco zapomněla v gatích a vyprala to (uf, to vyznělo jinak než jsem chtěla, tohle mi neudělal ani The Ring!) nebo jsem šla s někým a lístek z něj/ní zapomněla vydyndat.

Přesto jsem nahrodmadila slušnou hromádku - 185 lístků!

Ti starší z vás - pamatujete ještě na tyhle lístky?



Tenhle je z Plzně, když už lístek dávno nestál 2 koruny, ale v kině asi měli zásoby rolí s lístky tak obrovské, že jen přetiskovali cenu.

Staré lístky nesbírám jen tak - jednou za čas je projdu, prohlédnu si na čem všem jsem byla a kdy. Vybavují se mi u toho věci, na které už jsem skoro zapomněla. Je to takový most do minulosti. Podle lístků do kina si vybavím, kde všude jsem tehdy byla a co jsem dělala. Zajímavý byl třeba rok 2001, kdy jsem byla v kinech v různých městech.



Měla jsem tehdy tak málo peněz, že jsem občas jedla třeba týden jen rýži. A sem tam ani nejedla, třeba když se zdražilo kolejné a peníze z brigády nestačily na učebnice i jídlo zároveň. Přesto jsem ten rok nějak dokázala 29x koupit lístek do kina. No páni! Ono to asi docela souvisí, v nouzi jsou vzdušné zámky a sny o jiných světech důležitější než kdy jindy. Takže místo obědu a večeře jsem si dala Amélii z Montmartru a filmový Final Fantasy.

Naopak o rocích 2004 a 2005 jsem si připomněla, jak byly jalové a suchopárné - mám lístky jen a jedině z multiplexů na Andělu.

Zajímavé také je, jak dokáží některé inkousty blednout a mizet. Tohle není staré ani pět let, ale původně uhlově černé popisky už skoro nejdou přečíst.


Tak hodně spoléháme na to, že co je psáno, je navždy zachováno. Přitom i inkoust bledne a papír se rozpadá...

Někdy je fajn trochu zavzpomínat. Dá to člověku určitou perspektivu, na aktuální starosti se pak zase chvíli koukám trochu jinak.

Pro mě jsou jedním z mostů do minulosti třeba lístky do kina. Co krom obligátních fotek pomáhá zavzpomínat vám?