Tento blogísek i jeho autorka jsou k smíchu.

11. prosince 2011

Deus Ex: Human Revolution (PC) - 90%

12/11/2011 Posted by Nikola Bornová , ,
Sympatičnost a lidskost hlavního hrdiny je srovnatelná s dlažební kostkou.

Nový díl Deus Ex je hrou, která mi po dlouhé době opravdu udělala radost nezvyklým pojetím - je dospělá, je o něčem víc než jen o "přežij útok bubáků" a "dosáhni největšího score" a hrabe kybernetickým prstíčkem do opravdu zásadních otázek budoucího rozvoje lidského živočicha.
Že to téma vzali za správný konec ukazují i "trailery" z reklamní kampaně na hru, které jsou pro mě absolutní špičkou.



Proto mě hrozně mrzí, jak byl vytvořen hlavní hrdina a vůbec celá "filmová" část hlavní story. Adam Jensen byl podle všeho vytvořen tak, aby se líbil mladým klukům, kterým imponuje hrdina, který nemá žádné emoce, mluví bezbarvým, zastřeným hlasem, s ostatními nemluví ale vyslýchá je a s efektivitou robota z nich vytahuje "data". A samozřejmě je krutohustý. Jediný projev sympatičnosti, který jsem na Jensenovi za celou hru objevila, bylo rozbité zrcadlo v jeho koupelně, a to je na hru na několik desítek hodin asi trochu málo.

Většině hráčů podle všeho robotičtí hrdinové sednou, ale pro mě je Adam nezajímavý, prázdný, standardizovaný hrdina, kterých je ve videohrách jak nas*áno - a je přitom zasazen do živého, fascinujícího světa přetechnizované budoucnosti. Já bych v kyberpunkové hře viděla raději někoho jako zranitelného a lidského Deckarda (Blade Runner) nebo klidně i Johnnyho Mnemonica (Johnny Mnemonic) nebo Nea (Matrix). Ale ve srovnání s Adamem Jensenem z Deus Ex je totálně lidský i Robocop - a to mluvím o tom Robocopovi, který si ještě nevzpomněl, že je Alex Murphy. 

Je to škoda, protože většinu hry jsem měla pocit, že řídím něco jako autíčko na dálkové ovládání, ne rozumnou, živou bytost, která řeší otázku lidství.

Celá komplikovaná (a občas trochu nepřehledná) hlavní dějová linka je díky tomu trochu nedomrlá, nevtáhla mě do sebe protože Adamovi prakticky na nikom nezáleží a vlastně nikomu z důležitých postav ve hře na nikom moc nezáleží. Není to cesta hrdiny k finální katarzi,  ale kutálení prázdné plechovky k cíli. Je to hrozná škoda proto, že všechno ostatní je PARÁDNÍ.

Rozvoj postavy je řešen skvěle. Vize budoucnosti je podaná skvěle temně a uvěřitelně. Samotná gameplay je perfektní a dává obrovské možnosti volby, jak každou situaci řešit - můžete běhat s kulometem jak magor, plížit se nenápadně větracími šachtami, hackovat počítače a obracet obranné prostředky budov proti lidské ochrance, můžete konflikty řešit nablízko i přes dalekohled pušky...a mimo jiné jde likvidaci protivníků řešit takřka vždy smrtícími i nesmrtícími prostředky. Tohle je prostě parádní a jen několik her poskytuje takhle velké možnosti (jmenovitě třeba System shock a předchozí díly Deus Ex).

Je fakt, že jsem během hry i vcelku bojovala s ovládáním, ale nebylo to tak zlé, abych to označila za frustraci. Hra se prostě ve všem co se týká samotného hraní povedla.

Proto je tak škoda hlavní dějové linky, která je tvořena předrenderovanými filmečky, takže cokoli během hry uděláte, zjistíte, jakkoli vyřešíte nějakou situaci, hlavní dějová linii je absolutně neměnná. 

Čtyři možné konce hry volíte úplně na konci podle svého přání, v praxi je to jen puštění filmečku tlačítkem - ale filmečku, který je podobně skvěle zpracovaný jako upoutávka výše.