Sherlock Holmes: Hra stínů - 70%

Přemýšlím, proč se film jmenuje tak jak se jmenuje a ne "Sherlock Holmes: Videohra na kokainu". Marketinfové oddělení asi rozhodlo, že název udělají trochu poetičtější.

Hra stínů sama sebe zbožňuje. Je to film, který by nejraději osouložil sám sebe za bouřlivého potlesku nás, diváků. A hodně lidí to určitě rádo udělá.

Přeplácané.
Nesrozumitelné.
Se zběsilým střihem.
Odtažité.
Narcistické.
Komiksové.
Prázdné.

Ale také:
Svižné.
Nádnerně výpravné.
Docela vtipné.
Se znovu-koukatelnými scénami.

Na filmu mi ani tak nevadilo, že se tu Sherlock Holmes definitivné mění v komiksového superhrdinu, kdy jsem skoro čekala, že začne pěstmi odrážet kulky (nikoli ty Watsonovy, ale ty z automatických pistolí z tajemné továrny na zbraně). Vadil mi hektický střih v akčních scénách, který je mi mimořádně protivný a mění i choreograficky pěkný jackiechanovský souboj s kozákem ve střihový guláš. Vadila mi prázdnota děje. Vadila mi neschopnost režiséra podat děj tak, aby mi na něm záleželo a i smrt jedné z hlavních postav (která měla navíc krásné laní oči) jsem odzívala.

Film má dobrý spád a žene se tak rychle kupředu, že jsem často ani nestačila vnímat, jaká je to konina. A je tu i malá část filmu (boj v lese), která jako by byla natočená jiným týmem a tam mě ta zpomalená triková hostina naopak totálně nadchla. Ale...

Ale když srovnám tohoto Sherlocka třeba s tím televizním, kterého teď točí BBC v podobném duchu, dostává ten hollywoodský rychlý šach mat.

70% kvůli několika opravdu podařeným scénám, ne pro film jako celek.

Sherlock Holmes: Hra stínů