Tento blogísek i jeho autorka jsou k smíchu.

9. května 2012

Přepadení 13. okrsku - 1976 vs 2005

5/09/2012 Posted by Nikola Bornová ,
...aneb co je špatně s novodobou americkou kinematografií.

Před několika dny jsem udělala zajímavý filmový experiment - podívala jsem se na starý film Johna Carpentera z roku 1976 a hned druhý den na jeho remake z roku 2005. Přestože mají základní osnovu velmi podobnou a je mezi nimi "jen" 30 let, jsou mezi nimi zásadní rozdíl, které skvěle ilustrují, kam moderní (americká) filmařina směřuje.



Můžete se mnou nesouhlasit, ale pro mě osobně oba filmy perfektně ukazují rozdíl, jak se točily filmy tehdy a jak se točí teď. Neplatí to samozřejmě pro všechny filmy, ale je to skvělá ukázka tendence, která v Hollywoodu/USA je...a která se mi nelíbí.

Oba příběhy jsou o tom, jak je právě vyklízená stará policejní stanice na periferii města napadena obrovskou přesilou nepřátel. Stanice je prakticky vybydlená, poloprázdná, skoro bez posádky. V obou nouzově zastaví autobus s několika nebezpečnými vězni, kteří skončí v celách předběžného zadržení. Zbyteček policejní posádky se pak s trestanci musí spojit, aby se útoku měli aspoň maličkou šanci ubránit.

Rozdíl mezi starým a novým je nejlepší ukázat přímo na ději (popis obsahuje spoilery):

Intro

Ve verzi z roku 1976 začíná všechno brutálním masakrem - skupina "barevných" zdrhá nějakými tunely v ghetu a policajti je z úkrytu, zezadu a bez varování nemilosrdně rozstřílí na sračky. Později skupina jiných barevných s jedním psycho-bělochem beze  slova sedí kolem stolu, pak se začnou všichni řezat nožema do rukou a kapou v divném obřadu krev do misky.
Celé je to natočené trochu nemotorně, přes lehounkou úsměvnost technické nedokonalosti "sedmdesátek" z toho ale trochu mrazí.

Ve verzi z roku 2005 začíná děj scénou, kdy excitovaný Ethan Hawke zkouší prodat ruským mafiánům fet. Mafián dokazuje sílu tím, že dá v rychlém střihu pěstí svému psovi, Ethan dá pěstí svému kumpánovi. Mafiáni ale poznají, že Ethan a jeho kumpáni jsou policajti v přestrojení a v dynamicky sestříhané scéně se navzájem vystřílí a zůstane jen Ethan s prostřelenou nožičkou. Všechno je klipovitě cool, násilí je videoklipové. Nechybí kamera vzlétající od Ethana, který brečí, že mu zastřelili kolegyni a je vidět, že je zaděláno na hezké traumátko.
Celé je to natočené v perfektní ostrosti, střih je efektní bum-bum-bum, Ethan je jako vždy fešný.

Už tady je ten rozdíl staré-nové trochu vidět. Ten starý je trochu nešikovný, ale je nezvyklý. Ten nový je dokonale vybroušený. Dokonale vybroušený podle standardizované šablony.

Druhé dějství

Ve starém se dozvídáme, že to postřílení barevných byl zásah policie proti šílenému gangu, který ukradl spoustu zbraní. Skupinka přeživších, která se předtím řezala do rukou, přejíždí pomalu periferií a očividně si chce zbraně vyzkoušet a vybít si na někom zlost. Mlčí. Jejich psycho výrazy jsou trochu legrační ale i strašidelné. Zároveň vidíme sympatického chlápka, který jede s dcerou za chůvou a docela dlouho si povídají. Jsou sympatičtí a vypadá to, že by to mohli být budoucí hrdinové filmu. Zastaví kvůli telefonu, holčička si běží pro zmrzlinu k autu zmrzlináře, který má z nervů propocené trenýrky, protože kolem pořád přejíždí to divné auto se čtyřmi chlápky vevnitř. A má se proč bát - chlápci vystoupí ven a zastřelí ho. Pak ten bílý magor bez hnutí brvou zastřelí holčičku se zmrzlinou. A jedou dál. Tatínek sebere zmrzlinářovu bouchačku a uhání za nimi.
Celé to bylo trochu nečekané. Člověk čeká, že asi zmrzlináře sejmou, ale není to ve správném tempu a nemá to přesně nadávkovanou gradaci. Je to takové trochu nešikovné. A jak to, že tatínek nic nestihl udělat? Proč neměli bubáci z gangu nějakou záporňáckou cool hlášku a místo toho jen lhostejně zastřelili dva lidi a pak jeli bez vysvětlení pryč aniž by byli hustí? Vždyť se tam nic nevysvětlilo, žádný proslov!

V nové verzi sedí Laurence Fishburne v kostele a přijde za ním druhý chlápek. Chvíli spolu mají cool drsňácký rozhovor. Fishburne svoje medvědí maxicharisma pěkně usměrňuje v mantinelu "drsný ale elegantní mafián", hezky po vzoru kvalitních filmů z let minulých. Po tiché hádce o nějaké spolupráci Laurence efektně a naprosto precizně odkrágluje druhého chlápka tím, že mu bodne nůž nebo něco podobného do hlavy a nenápadně odkráčí pryč z kostela, kde samozřejmě nikdo nic netuší, protože Fishburne je borec a udělal vraždu maximálně cool, efektně a dokonale tiše. Venku se jeho gorily v rychlém střihu postřílí s jinými gorilami, Fishburne proběhne v akční scéně kostelem, za kterým už na něj ale čekají policejní vozy, které dokonale profesionálně zabarikádovali ulici. Kolem Fishburne oblétá kamera a on efektně odhodí pistoli a s boreckým, chladným úsměvem kouká, jak ho jdou policajti v nažehlených a čistých uniformách zatknout.
Technicky dobře natočená scéna, přesně podle "Šablony dobrého filmaře". Odfajfkováno, všechny potřebné náležitosti byly splněny.

Ano, začíná vám být jasné, o čem mluvím. Člověk by řekl, že za 30 let evoluce filmu se rozvine nejen kamera, hudba, choreografie atd., ale i vyprávění. Zatím ale všechno je tak nějak víc...sterilní. Podle šablon. Všechno je ověřeno a je to "bezpečné pro diváka".

Pokračování

Co dál? Ve staré verzi tatínek rozstřílí bílého člena gangu a pak se běží schovat do policejní stanice, kterou právě vyklízejí a skoro nikdo tam není, telefony nefungují atd. Tam se zhroutí a až do konce filmu nic neudělá, protože je zhroucený. Žádné heroické vzepětí sil na konci. Žádný rozhovor mezi čtyřma očima o tom, jak miloval svoji dceru a svoji zemi. Prostě tam sedí a čumí do prázdna a nic nevysvětlí.
Gang je venku a bez jakéhokoli vysvětlení se namnoží ze tří hajzlů na asi třicet hajzlů, z nichž většina má ale už jen primitivní zbraně pouličních gangů jako molotovy a bejsbolky. Nevíme přesně, co jsou zač. Nevíme, co je přesně jejich motivace, krom toho, že se rozhodli všechny ve stanici vyvraždit. Nevíme, proč jsou tak fanatičtí a proč jim nezáleží na tom, že při útocích chcípají jak kobylky. Nevíme o nich skoro nic. A je to super, protože tak jsou o dost děsivější. Jsou to "bubáci", o kterých si musíme hodně domýšlet.
Osazenstvo stanice tu umírá naprosto nezávisle na tom, jestli jsou svině nebo klaďasové. Prostě při boji kulky někoho trefí a zabijou a někoho ne.



V nové verzi na stanici útočí dokonalí profíci. Ti, co na stanici útočí, jsou totiž prohnilí policajti, kteří chtějí sundat Fishburna, který by je u soudu všechny napráskal - a všechny na stanici musí sejmout s ním, aby nebyli svědci. Vidíme děj i z jejich perspektivy. Víme přesně co všichni dělají a proč. Celý děj je o něco logičtější než u staré verze (alespoň na první pohled), kde naopak u mnoha věcí nebylo jasné, proč se dějí a člověk si musel věci domýšlet. Tady se dozvíte naprosto všechno. Nic nezůstane ve vzduchu, všechny otázky jsou zodpovězeny. 
Ethan Hawke s traumatem, že kvůli němu zemřeli dva kolegové, na konci samozřejmě zatne zuby, s traumatem si poradí a jako pravý hrdina všechny padouchy s pomocí cool Fishburna postřílí. Ano, také tu pochcípá většina postav, ale všichni podle šablony, aby to bylo "správně" - zbabělci umřou při zbabělém útěku, hrdinové zemřou při hrdinské běhu pro záchranu atd.



Staré vs nové

Snad jste z předchozích řádků vyrozuměli, co mi na nových filmech z Hollywoodu tak vadí.

Moderní hrdinové mají mnohem víc vrstev a to by mělo být super - jenže není, protože ty jejich vrstvy fungují podle určitých ověřených pravidel. Když je něco podle pravidel, je to odhadnutelné. Když je to odhadnutelné, není to moc zajímavé. Když to není zajímavé, může to být otravné.

Taky mi vadí posedlost tím všechno divákovi vysvětlit. Dát mu to pěkně na talíři, předžvýkané, vyčištěné a sterilizované od jakékoli nejasnosti.

Filmy jsou technicky mnohem, mnohem dokonalejší - nesrovnatelně čistší obraz, věrnější barvy, čistší zvuk, lépe sedící hudba, lépe promyšlené scény. 

Ale taky mají mnohem, mnohem víc střihů, protože dneska je střih tak hrozně jednoduchý proti tomu, jak se dělal dřív. A víc přece znamená líp, ne? 

Herci jsou hezčí a v lepší kondici - to je přece lepší, ne? Chceme se dívat na krásné lidi. 

Scény jsou dokonale nasvícené, což je taky paráda - chceme přece vidět všechny detaily, ale zároveň v hezkém světle, takže tolik nevidíme bradavice a vrásky na tvářích herců, které by nás mohly rozptylovat.

Efektů a skvělých scén není nikdy dost, protože třeba souboj v chumelenici, kde na hrdiny padají krasné, počítačově vysoustružené vložky, je mnohem lepší než přestřelka na ulici plné nevábně vypadajících odpadků. A když už teda odpadky, tak samozřejmě krásně vybuchující po zásahu brokovnicí v detailních záběrech. Víc filmových efektů udělá lepší film, že jo?


Neberte mě úplně za slovo. I dneska se točí filmy, které tohle nesplňují a neprošli moderní sterilizací. U takového Donnieho Darka nebo Stay musíte hodně domýšlet. Inception nebo Watchmen jsou narvané efekty, ale já u nich radostně tleskám, protože mají smysl. Kick-Ass a Scott Pilgrim byli plytcí, ale v mnoha směrech zábavní a neohraní. A stejně tak i v šedesátých a sedmdesátých letech se točily film, kde jste po třech minutách věděli, jak všechno dopadne.

Ale mluvím tu o celkové tendenci. 

O mechanizování tvůrčího procesu, které tvoří lesknoucí se, prázdné bubliny.

O šablonovitosti.

O vysvětlování všeho a sebrání místa pro vlastní fantazii.

Pomůže proti tomuhle internet, levné digitální kamery a nadšení noví tvůrci? A nebo tuhle šablonovitost prostě chceme, protože je bezpečná, odhadnutelná a relaxační?

Co myslíte?