Tento blogísek i jeho autorka jsou k smíchu.

28. prosince 2012

Hobit: Neočekávaná cesta (2D, 24 fps, eng, bez atmos sound) - 70%

12/28/2012 Posted by Nikola Bornová ,
Prosila bych třicet deka hobita, nakrájet.


Asi budu opakovat to, co řekla nebo psala spousta recenzentů, ale ale s tím se nedá nic dělat, jsou to prostě holá dojmová subjektivo-fakta.



Hobit je z technického hlediska opět výtečný. Viděla jsem film zatím jen ve 2D v normálním framerate a tak mi nic nekazilo ten skvělý pocit, že se dívám obřím oknem promítacího plátna do jiného světa. Bilba zřejmě hrál nějaký novozélandský hobit, Thorina Pavézu australský trpaslík a skřetího krále někdo z pivnice U Fandy na Florenci. Aspoň tak to na mě působilo. Po pravdě jsem si chvílemi nebyla jistá, které (záporné) postavy byly komplet digitální a které herci v maskách. Glum je boží, zlobří hleny taky. Parádní dojem kazila snad jen zvířátka, která pořád působí renderovaně.

Pokud bych hodnotila film jen po stránce vizuálu a ztvárnění fantastickéhoí světa, bylo by hodnocení zřejmě 90%. Žádné výhrady nemám ani k obsazení - Martin Freeman jako Bilbo opět dokazuje, že je Pan Herec a Ian McKellen (Gandalf) i Richard Armitage (Thorin Pavéza) mu zdatně sekundují.

Jako dva zahnisané dračí zuby ale z filmu trčely dva zásadní problémy. Prvním je délka - film má takřka tři hodiny a je v něm jen třetina (!!) děje z ne zrovna tlusté knihy. Jako já mám obvykle z věrného převodu knihy do filmu radost, ale tady mi všechno přišlo uměle natahované. Kdyby film ve střižně zkrátili o hodinu (a dlouhou verzi nechali jen pro fajnšmekry na extended verzi pro DVD), rozhodně by udělali lépe a film by měl funkční dynamiku. Takhle jsem si i já, Miss Ocelová Prdel, po dvou hodinách začala poposedávat.

Druhý, větší problém, mám se střídáním žánru. Knižní předloha je nádherná pohádka pro dospělé, něco jako Malý princ ve stylu high fantasy. Peter Jackson se ale pokusil atmosféru víc přiblížit mnohem temnějšímu a vážnějšímu Pánu prstenů a nezvolil podle mě úplně vhodnou metodu. Žánr se totiž tak nějak podivně střídá od scény ke scéně a tak chvíli koukáme na hezkou pohádku se spoustou vtípků a najednou koukáme na docela temnou fantasy jako Pán prstenů a pak se najednou skočí zpět k rozverné pohádce. Postavy tak působí chvílemi jako úplní idioti (třeba při boji se zlobry), protože se třeba nechají humorně zajmout a humorně opékat na rožni aby pak o chvíli později vedli naprosto vážnou epickou bitvu se skřety.

Třetí, drobný problém, že ve světě Hobita prakticky neexistují ženské a celé to působí jako film z gigantické mužské věznice filmu nevyčítám, je to chyba předlohy a holt se v tom fantasy světě asi rozmnožují jinak než my (možná proto tam všichni pořád tak válčí - mají hrozně moc nevybité sexuální energie; taky to vysvětluje ty dlouhé pohledy, co na sebe kamarádi trpaslíci vrhají). Jen je to další věc, která mi z nadšení trochu ubírá - ne proto, že bych chtěla za každou cenu v ději nějakou Xenu, ale spíš proto, že v tom světě mi prostě citelně chybí důležitá dějová/vztahová dynamika. Ale ne natolik, aby mě to vyloženě znechutilo.

Pro mě je první díl Hobita určitě slabší film než jakýkoli ze tří dílů Pána prstenů. Ráda bych napsala, že se Jackson z reakcí kritiky poučí a bude 2. a 3. díl stříhat trochu nemilosrdněji, ale vzhledem k hodnocení na IMDB o tom pochybuji. V druhém díle se tedy zřejmě dočkáme ještě delších scén, kdy se na sebe postavy dívají...a dívají...a pak pomaličku zpívají...a pak dlouho jdou po hřebenech hor, aby se někde utábořili a mohli se na sebe koukat.




Hobit: Neočekávaná cesta na ČSFD


p.s.film odpovídá na jednu palčivou otázku - proč je Radagast Hnědý pojmenován "hnědý" (i když by to mělo být spíš "oschle bělavý")



Dodatek
Na to, že za skoro dvě stovky musím před filmem ještě koukat dvacet minut na reklamy na časopisy, nápoje a šampóny už jsem si stěžovala dřív a nebudu se opakovat - sere mě to pořád stejně a jen čekám, kdy se objeví reklamy na plíny, vložky a české politiky, aby se to celé pěkně završilo. Teď se chci se spíš pobavit o divácích.
Vedle mě si totiž tentokrát sedl pár, který mi docela výrazně kazil film. Holka vedle mě si každých 15 minut vyndala mobil a kontrolovala čas, po který ještě ten film bude muset snášet a zřejmě si i četla smsky. Nejsem nějaký misantrop, ale zářící bílý displej v temné sále prostě vytrhne z děje, nejde se tomu ubránit. Ta holka samozřejmě navíc ještě pořád hlasitě zívala, vrtěla se a kroutila. Některé scény komentovala jak malé dítě (i když jí bylo rozhodně přes 20). Po chvíli její partner odešel a vrátil se s kelímkem popcornu, takže začali u filmu žrát. Po hodině holka odešla a já se zaradovala, že konečně udělala jedinou rozumnou věc, když jí to nebaví - že prostě odešla někam na kafe počkat, až se její partner dokouká. Ale ne, za deset minut se vrátila s kolou, aby jí mohla zbytek filmu srkat.
Přesednout jsem si bohužel nemohla, volné byly jen nepoužitelné první řady. Seřvat ji taky nemělo cenu, tenhle typ znám a spíš by pak víc prudila (=měla by konečně zábavu a vrátila by mi to po právu za mojí neslušnost).
K tomu se tedy ptám - co dát dohromady nějaké desatero slušného diváka a narvat ho pod rypák co nejvíc lidem? Nebo založit klub slušných diváků, kteří budou chodit na společné projekce? Vím, vím, už to asi zkoušelo hodně lidí a nemá to cenu, co? :-(



A teď ještě jeden Neočekávaný trailer :-)