Tento blogísek i jeho autorka jsou k smíchu.

3. ledna 2013

Román na pokračování

1/03/2013 Posted by Nikola Bornová , , ,
Jen skutečný umělec umí uchopit péro tak, aby působilo to správné, neutuchající potěšení a vychrlilo žhavé rozuzlení v tu pravou chvíli.


Jsem - možná naneštěstí - velmi tvůrčí člověk a moje nenechavé pazoury potřebují za pomoci šedých buněk mozkových pořád něco tvořit. Protože ale žiju ve zlé, kapitalistické společnosti (chm chm), pracuji takřka pořád jako bezejmenný kreativní dělník, tzv.kreatura. Často jsem bez práva na jméno, bez práva o své práci mluvit, bez práva udělat cokoli kontroverzního (rozuměj zajímavého) a za odměnu musím dělat obří kompromisy, které často původně vymyšlené dílo úplně zabijí.

Tož co s tím něco udělat?



Jedna z možností, jak i velmi zaměstnaný člověk může něco tvořit, aniž by se upracoval k smrti, je dělat román na pokračování. Skládat dílo pomaličku, po malých kouscích, vždy když se někde objeví okénko času naplněné energií a šmoulím nadšením. Druhá výhoda takové tvorby je samozřejmě to, že autor tvoří dílo sám a tudíž mu nic neváže ruce (tedy pokud neprovozuje s některým věrným čtenářem bondage praktiky).

A tak vás, milí čtenáři, prosím o názor - chcete něco takového? Nepíšu totiž pro sebe, ale hlavně pro vás. Už jednou jsem se o něco podobného pokusila - nazvala jsem to Terky blog a mělo to být něco jako pseudo-dokumentární příběh na pokračování o mojí fiktivní sestřenici. Všechny události se tam zakládaly na skutečnosti, ale byly silně ohnuté do "městské fantasy". Bohužel se to nesetkalo s nějak výraznou odezvou a dost lidí ani nepochopilo, co to vlastně čtou (potěšit mě mohlo snad jen to, že někteří lidé považovali Terku za skutečnou osobu). Jelikož o to nebyl zájem, rozdrtila jsem rozdělanou práci a nechala Terku zmizet v (opět skutečné) bouři. Možná ale nastal čas zkusit tvořit příběh v trochu víc klasické formě - jako román na pokračování, kdy bych postupně psala a odhalovala kratičké kapitoly.

Má ale smysl v dnešní facebookové době psát něco na víc než padesát řádků, když to není soubor minipříběhů psaných legračním nářečím? A pokud to smysl má, co byste vlastně chtěli za žánr?



Miniaplikace

Díky za hlas i případný názor v diskuzi :-)