Tento blogísek i jeho autorka jsou k smíchu.

12. října 2014

Co je to #GamerGate?

10/12/2014 Posted by Nikola Bornová , ,
I když jste český nebo slovenský hráč, zřejmě jste už anglický termín #GamerGate někde zahlédli. Pravděpodobně díky aktivismu nejznámějšího českého vývojáře her Dana Vávry. A pravděpodobně jste moc nechápali, o čem to celé je. Tak pro vás mám jednoduchou odpověď - nebojte, co #GamerGate znamená pořádně neví vlastně nikdo :-)

Ve stručnosti bych to definovala tak, že tenhle hashtag je nástrojem jak protlačit určitou politickou propagandu mezi hráči a zároveň nástrojem pro zviditelňování se. Označuje se tím celá hromada problémů, která mokvala pod povrchem a najednou explodovala v gejzíru horkého hnisu. Má to určitou spojitost se zobrazením žen ve hrách, s chováním k ženským herním vývojářkám, s etikou herních novinářů, s misogynií okolo her obecně, s internetovou cenzurou, s odmítavým postojem některých herních webů k hráčům, s domnělou smrtí hardcore hráčů...ano, je to pořádný guláš.


Ať je jasné, od koho článek je, začnu tím, kdo jsem. Tady to má fakt význam, protože z velké části se problém nějak týká ženských a feminismu.

Kdo jsem

  • Vášnivě hraju hry už cca čtvrt století
  • Vyvíjím hry tak 15 let, z toho cca 10 let profesionálně (myšleno full-time a za peníze)
  • Hraju i vyvíjím hry pro hardcore i casual publikum a neřeším, kdo je "správnější" hráč - hráč je pro mě člověk, co relativně často hraje hry, nic víc
  • Jsem ženská a dá se říct, že i feministka (v tom původním smyslu, tj. věřím, že ani ženská ani chlap by neměli být zvýhodňováni nebo trestáni za svoje pohlaví)
  • ze stylu diskuze okolo GamerGate je mi docela smutno - platí to pro obě diskutující strany

Kolem čeho se točí GamerGate

Na začátku GamerGate stálo několik událostí, které se propojily a vytvořily dva polarizované, rozhádané tábory.

Jedni dostali pejorativně myšlené pojmenování Social Justice Warriors aka SJW (Bojovníci za Sociální Spravedlnost) a jsou obviňování ze zneužití her k protlačování zlounské feministické agendy a nenávisti k privilegovaným bílým mužským hráčům, nepotismu a z internetové cenzury, za kterou by se nemusel stydět ani Kim Jong-un.

Druzí se nazývají GamerGate supporters a jsou obviňováni z misogynie (nenávist k ženám), rasismu, zpátečnictví a z lásky k násilí. Prý nechtějí, aby hry dospěly a aby se dělaly pro někoho jiného než pro ně ("Moje hračka!!").

Podívejme se na hlavní věci co stály na startu aféry GamerGate.

Událost 1 - konspirační "Quinnspiracy"

  1. Amatérská vývojářka her Zoe Quinn udělala v únoru 2013 malou textovou hru o depresích Depression Quest
  2. Na jednom z největších herních webů Kotaku jí věnovali nečekaně hodně prostoru a zhodnotili hru pozitivně.
  3. Zhrzený Zoein ex-přítel napsal blog post, ve kterém ji označil za manipulátorku a k tomu zveřejnil hromadu soukromých informací o jejích vztazích - mimo jiné i to, že chodí na přeskáčku s pěti redaktory Kotaku. 
  4. Hráči se rozzuřili, že se server Kotaku se chová amorálně. Že protěžuje ženskou vývojářku jen kvůli tomu, že je ženská. Že napsali pozitivní recenzi na Depression Quest výměnou za sex.
  5. Vztek se začal šířit přes portály jako Reddit nebo 4chan a nepotvrzené informace se postovaly dál.
  6. Zoe Quinn si začala stěžovat na online útoky, hrozby znásilněním a dokonce i smrtí. Někdo jí hacknul Twitter a Tumblr účty.
  7. Objevila se tvrzení, že hacknutí jejích účtů bylo nahrané, aby na sebe upoutala ještě víc pozornosti.
  8. Na Kotaku vyšlo upozornění, že "redaktoři, se kterými Zoe chodí" je ve skutečnosti jen jeden krátce zaměstnaný externista, který o její hře nikdy nic nenapsal. Zpráva zapadla.
  9. Události se chytala další a další média. Začala vznikat určitá polarizace mezi čtenáři, protože řada médií Zoe nekriticky bránila a dávala jí další prostor.
  10. Zároveň začalo opravdu masivní promazáváním kritických komentářů pod články i na Redditu a Tumblr. Což čtenáře naprosto nepřekvapivě dál polarizovalo. Napíšete ostřeji, že se vám na událostech kolem Zoe Quinn něco nelíbí? Pápá, příspěvku.
  11. Rozjel se masivní hate spojený hashtagem #Quinnspiracy, kde bylo potvrzováno a vyvraceno skoro všechno. 
  12. Někdo prý rozesílal po práci její nahaté fotky, volal jejímu tátovi a říkal mu, jaké je jeho dcera děvka atd. Samé roztomilé věci.
  13. Malá textovka Depression Quest vyšla na Steamu, což bylo znovu pokládáno za neopodstatněné protěžování Zoe Quinn.
  14. Zoe Quinn začala bydlet u známých a příbuzných, protože se po všech zprávách o tom kdo jí jak znásilnění obávala o svoji bezpečnost - což samozřejmě může být bráno jako další snaha o získání sympatií.



Ve výsledku vlastně není úplně jasné, kde je pravda, protože každý má svoji agendu. Událost ale narostla do fascinujících rozměrů, protože se týkala potenciálního ohrožení etického kodexu novinářů a zároveň širší debaty o tom, jak hodně ok je hromadit a zveřejňovat o někom osobní informace v rámci internetové šikany (říká se tomu doxxing) a jestli se má nad hrozbami smrtí a znásilněním poslanými přes internet mávnout rukou, protože "je to jenom internet".

Událost 2 - videa "Tropes vs. women in videogames"

  1. Hardcore feministická aktivistka Anita Sarkeesian šla na v roce 2012 na Kickstarter, kde chtěla vybrat 6 tisíc dolarů na natočení youtube seriálu, kde by popsala 5 nejhorších stereotypů, které se točí kolem ženských postav ve hrách.
  2. Už to stačilo, aby se objevila skupina, která o ní začala šířit nenávistné komentáře.
  3. Všimla si toho některá herní média, která se jí začala zastávat a tím jí i logicky dala velkou viditelnost.
  4. Hate-group se ale následně zvětšila a polarizovala, takže jste si např.mohli zahrát hru, kde jste mohli mlátit Anitu Sarkeesian do obličeje a dělat jí realistické modřiny. Chodily jí i hrozby znásilněním a smrtí.
  5. Anita všechno zveřejnila a objevilo se ještě víc médií, která se za ní postavila. Některá i pohrozila prstem "zlým misogynním hráčům", což naštvalo i některé hráče z té naprosté většiny, která s tím vším neměla nic společného.
  6. Přišla další polarizace a mediální pokrytí případu, která Anitu popsala jako oběť (kritiky nazývaná "profesionální oběť"). Nakonec Anita vybrala na svůj pořad 158 922 $ (tedy cca 26x víc, než požadovala).
  7. Od té doby Anita zveřejňuje díly slíbeného seriálu (v mnohem pomalejším tempu, než slíbila, ale tak holt funguje Kickstarter). Každý nový díl vždy rozvlní vody a přinese nový hate.
  8. Celou dobu se Anita víceméně prezentovala jako hráčka, co hry kritizuje ale miluje - někdo ale odněkud vyštrachal video z roku 2010 kde říká, že hry ráda nemá. Tak si vyberte.
  9. Obzvlášť nedávno vydané dva díly nazvané Women as background decoration vyvolaly pořádnou vlnu vzteku, protože padly na publikum už tak rozpumpované dalšími událostmi.
  10.  Přišly další hrozby smrtí a znásilněním, tentokrát už ale doplněné i o Anitinu reálnou adresu.
  11. Anita se v obavě o vlastní bezpečnost dočasně odstěhovala a předala věc FBI, která prý aktuálně hledá člověka, který doxxing prováděl a posílal hrozby.
  12. Anita v poslední době přednáší kde to jen jde, dělá rozhovory i do mimoherních médií atd. Je z ní celebrita. Všude se mluví o útocích na její osobu, Anita to v přednáškách zobecňuje jako útoky na ženy obecně - což je věc co její kritiky dohání k šílenství.
  13. Při jejích přednáškách už se začaly objevovat i hrozby bombovými útoky, což je v USA (kde se bombové útoky skutečně dějí) docela solidní hrozba.


Událost 3 - články ala "Gamers are dead"

  1. Na serveru určeném hlavně pro vývojáře her Gamasutra vyšel článek "Gamers" are over (česky bych to přeložila asi "Pařani už jsou přežití"). Ten v podstatě říká, že staří hardcore hráči i recenzentni už nejsou důležití a přišel čas nové generace víc variabilních hráčů - hry se nemají dělat pro privilegované mladé bílé heterosexuální muže, ale pro celé spektrum všech druhů hráčů. Článek také obviňuje "zastaralé hardcore hráče", že mají vztek že už nejsou pro vývojáře nr.1 a že kvůli tomu vztekle útočí na lidi jako Anita Sarkeesian nebo Zoe Quinn.
  2. Podobných článků se ve stejné době objevilo několik, i na velkých herních serverech. Je to tak trochu kopání do vlastních čtenářů.
  3. Velká část hardcore hráčů se cítí takovým generalizováním uražena a nesouhlasí s tím, že by měli nějak "vyklízet pole".
  4. Na řadě velkých webů jako Polygon, Kotaku apod, se objevují další a další články, které protlačují sociální změny mezi hráči i vývojáři a často se točí kolem toho, jak útočné a toxické prostředí her je. Jak mladí bílí muži útočí na všechny ostatní, obzvlášť na ženy, protože mají strach, že jim ženské hráčky "vezmou jejich hračku".
  5. Kritické reakce v diskuzích pod články jsou většinou výrazně moderovány, což jako vždy dál rozdmýchává vztek a frustraci čtenářů. Nutno dodat, že velká část těch reakcí je opravdu na úrovni diskuze pod články na Novinky.cz


Událost 4 - game jam od "The Fine Young Capitalists"

  1. "Radikálně feministická" skupina TFYC se rozhodla, že pomůže vybraným ženám ozkoušet si vývoj her. V naprosto přátelském duchu rozjeli game jam, ve kterém přijímají návrhy, o 5 nejlepších se zahlasuje a vítězný návrh tahle skupina udělá.
  2. Do akce se vložila výše jmenovaná Zoe Quinn, která je začala kritizovat jako sexisty - ženy by tam prý pracovaly zadarmo (chyba - měly dostat 8%) a navíc jsou prý transhomofóbní, protože umožňují zapojit se jen prokazatelným ženám nebo něco v tom smyslu. Ano, kdo hledá problémy, ten je najde.
  3. Roztržky si všiml anonymní diskuzní portál 4chan, který byl jedním z nejsilnějších kanálů, kterým se šířil hate na Zoe Quinn.
  4. V úžasně paradoxní a trollovací reakci se lidi z 4chan stali největšími propagátory a sponzory game jamu TFYC a pomohli vytvořit hlavní postavičku budoucí hry.
  5. Následná kampaň na podporu projektu TFYC na Indigogo někdo hacknul a vydal tam zprávu, že projekt pro podporu nových ženských vývojářek se ruší. Tím se vše finálně zapojilo do GamerGate.




    Událost 5 - hashtag #NotYourShield

    V průběhu všeho toho válečení za práva žen, gayů, leseb, černochů, hnědochů, transek, casual hráčů, dědečků i kočičích hráčů zapomněli Social Justice Warriors na jednu docela důležitou věc - ptát se dostatečně těch, za které bojují. Prostor většinou dostávaly hodně exponované dámy, na které se snášela a dál snáší ta nejhorší internetová špína. Ale co ty úplně obyčejné černé lesbické hráčky na vozíčku? Jak se na to dívají ony?
    Kvůli těm vznikl hashtag #NotYourShield ("NejsmeVᚊtít") - spoustě hráčů se nelíbilo, že někdo mluví za ně, jako kdyby byli jedna velká, homogenní, utlačovaná skupina.



    Akcí, které se zapojují do #GamerGate je samozřejmě ještě mnohem, mnohem víc. Třeba hysterický Phil Fish (autor povedené indie záležitosti Fez), který se zastává Zoe Quinn a pokračuje v neskutečných vzteklých rantech proti hráčům.
    Nebo operace "Disrespecful nod", kdy někteří rozzuření hráči kontaktují korporace, aby neprodávaly reklamy webům, které se jim nelíbí...a kterým se povedlo přemluvit Intel ke stažení kampaně z Gamasutry.
    Nebo všichni ti lidé, kteří se na GamerGate přisáli a používají událost ke zviditelnění se.
    Celé je to jeden velký, smutný cirkus.

    A co nějaké resumé?

    Ok, a co si o tom myslím já, jako člověk, který je zároveň vášnivý hráč hardcore her a něco jako feministka?

    • Nikdo, NIKDO si nesmí kvůli diskuzi o hrách dovolit vyhrožovat oponentům vraždou, zabitím jejich dětí nebo znásilněním. Tohle si můžou navzájem říkat dva kamarádi, když si ze sebe dělají legraci. Ale říct to cizímu člověku...jak má cíl hrozeb poznat, že útočník není Hannibal Lecter ale vychrtlý uhrovatý klučík? Poslat na takové lidi policii je ok, je to potenciální hrozba.
    • Poslouchejme argumenty druhé strany a přemýšlejme, proč se druhá strana tak rozčiluje. Většina Social Justice Warriors i GamerGate supporters jsou ve skutečnosti podobní lidé - hráči, kteří určitě nechtějí ženské otrokyně, které nesmí bez dovolení vyjít z kuchyně ani cenzurovaný internet :-).
    • Je naprostý nesmysl říkat věci jako "pařani jsou minulost". Co tomu jako nasvědčuje? Všechna čísla co vidím snad říkají opak, ne? Počet hardcore hráčů roste, i když samozřejmě opticky ztratil na významu, protože se náhle objevila gigantická skupina casual hráčů. Ale to že jedna skupina skokově narostla neznamená, že druhá zmizela.
    • Ano, význam hráčských hodnocení a youtuberů "z lidu" roste. To ale neznamená, že profesionální herní odborníci půjdou do kopru. Odborné autority vždycky potáhnou.
    • To, že tohle celé tak explodovalo, ve skutečnosti opravu znamená, že se hry někam posouvají. Je to puberta. Spousta vzdoru, vzteku a slziček. Všechny debaty okolo GamerGate jsou nezbytný krok na cestě k dospělosti...jen už aby tohle období bylo za námi, protože mám chuť tenhle otrávenej protáhlej pubertální xicht fackovat a facko...eh, pardon :-P
    • Koukněte se na videa Anity Sarkeesian a zapřemýšlejte o nich. Ve spoustě věcí sice dost přehání, ale ukazuje věci i z nezvyklého úhlu pohledu. Když na to koukáte bez předsudků, je to obohacující. Nikdo neříká, že s ní musíte do puntíku souhlasit nebo jí do puntíku odmítnout. Nežijeme v černobílém světě, kde je jakýkoli jiný názor než te náš špatný a musí se potlačovat nebo rovnou zakazovat.

    • Pro vývojáře - ve vysokorozpočtových hrách opravdu až trapně převažují "nasraní bílí třicetiletí muži, co jdou za pomstou". Ale není to žádná misogynie - je to jen špatné a líné psaní scénářů. Myslím ale, že hry už jsou zralé na to vykročit častěji i do jiných směrů. Ne, v žádném případě neříkám, ať nahrazujeme nasrané bílé mstitele nasranými černošskými mstitelkami :-) Ale zkusme víc přemýšlet o jiných hrdinech, kteří nám dají jiné, zajímavé možnosti. Journey, Portal, Little Big Planet, Mass Effect, The Walking Dead, Ico, Shadow of Colossus, The Longest Journey, Beyond Good and Evil,  Ni No Kuni, American McGee's Alice, Heavy Rain, Mirror's Edge, Metroid - máme vzory, které ukazují, že neobvyklý hrdina může pomoct udělat ještě zajímavější hru. Nebojme se toho.
    • Nebojme se u her zašťourat do hloubky a jít do nezvyklých témat. Cesta pomsty nebo boj za záchranu světa je super, ale pokud chceme (chceme, že jo?) aby hry mohly stát po boku filmu a knih, nesmíme se bát zkoušet i jiná témata a vyvolat trochu kontroverze. A kontroverzí opravdu nemyslím ještě víc bitek a vyhřezlých střev :-)
    • Co se týče hráčských preferencí podle pohlaví - ano, OBECNĚ hledají ženské trochu jiný typ her než muži. To ale neznamená, že ženské hrají jen Solitaire a Candy Crush Sagu a chlapi jen Call of Duty nebo Assassin's Creed. Přece nejsme všichni klony. Hráči i hráčky se přelévají ze strany na stranu. 
    • A poslední názor, který se možná nebude někomu líbit - "vysokorozpočtový hardcore hry pro ženský se nedělají, protože o ně ženský nemaj zájem. Kdyby měly, tak by je hrály." je názor, se kterým nemůžu úplně souhlasit. V podstatě to říká, že aby dostaly holky AAA hry pro holky, tak musí začít kupovat hry nadesignované primárně pro mladé kluky...čímž dokážou...ehm...že AAA hry chtějí? Dává to smysl? Mě zas tak moc  ne. A i u hardcore her, které se designují primárně pro mladé kluky, najdeme cca 20% hráček. K tomu u mobilních her vidíme poměr cca 50/50 až na výjimky bez ohledu na žánr. Takže potenciál tu nějaký je. I když naprosto chápu velké publishery, že nechtějí riskovat a vrazit desítky miliónů $ do hry, která má pravděpodobné velké publikum, když můžou vrazit peníze do hry pro publikum, které je jisté. Tohle prostě musíme dělat pomalu, po dobře promyšlených krůčcích. Třeba tím, že když jsou v novém Assassin's Creed Unity čtyři hratelné postavy, tak dáme trochu víc variant než 4 nasrané třicetileté bílé muže :-))







    p.s.Pokud chcete vědět víc a umíte anglicky, přečtěte si naprosto výborné shrnutí na serveru TechCrunch.